Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|TORRENCE|
Seděl jsem na svým černým taburetu u dlouhého obdélníkového bazénu, upíjel flašku whisky značky Jack Daniel'se a měl dechberoucí výhled na noční město Los Angeles. V hlavě jsem měl prázdno, jen si užíval to ticho, samotu a krásno.
Upil jsem si z flašky ještě trochu a pohlédl na prázdný taburet po levý straně. Nevím proč, ale když jsem hodně chlastal o samotě, začínal na mě padat zvláštní pocit...Pocit prázdnoty. Chtěl jsem tu u sebe někoho mít, s někým si povídat o normálních věcech, užívat si s ním tenhle veškerý luxus, co jsem měl. Bylo zvláštní, že jsem nad takovými věcmi přemýšlel jen jako ožralej. Proto jsem se nerad ožíral. Myslel jsem pak jako přecitlivělej čůrák.
,,Nic mi nechybí. Mám dostatek prachů, úžasnou vilu, děvky a gang," snažil jsem si vštěpovat do hlavy, abych zahnal deprese. Jenže místo toho se mi do hlavy ještě k tomu vkradla ta malá modrooká holka. Byl to už týden, co jsem Sins klub nenavštívil od toho večera, co jsme si to tam spolu několikrát rozdali, tak proč jsem na ni teď kurva začal myslet?! ,,Šuká ji tam teď někdo jinej? Ale přece Joselyn mi slíbila, že ji nikomu nedá nebo ta kurva lhala?" zeptal jsem se sám sebe s obavami. Do hajzlu, proč mi vadila myšlenka, že by ta malá poznala i jinýho ptáka než mýho?!
,,Kámo, všude jsme tě hledali, co tady děláš sám?" vyrušil mě náhle z depresivních myšlenek hlas Blakea. Leknutím jsem malém upustil flašku na zem.
,,Víš, jak jsem se lekl, do prdele?! Se tady zjevíš jak duch, ty demente," zařval jsem na něj a ten kripl se začal smát.
,,Zase máš depky?" zeptal se mě a přisedl si na prázdný taburet po mojí levý straně.
,,Přijde ti to snad vtipný?" zamračil jsem se na něj.
,,Hele, po tom co jsme navštívili Sins, se chováš nějak divně. Furt trávíš večery tady sám a chlastáš. Ta malá brunetka ti utkvěla v paměti, co?" rejpal do mě.
,,Drž hubu, nezajímá mě nějaká kurva malá," zamumlal jsem a loknul si několikrát z flašky. Už byla skoro prázdná.
,,Fajn, tak jestli ti je ukradená, tak já se teď půjdu stavit do Sins a ošoustám ji," ušklíbnul se a já vytřeštil oči. ,,Řekni, je v posteli dobrá? Dal bych si říct." nedal si pokoj.
,,Drž hubu, Blakeu." procedil jsem nasraně.
,,Proč? Vždyť tě nezajímá, v tom případě ji chci taky vyzkoušet. Je kus na to, že je ještě tak mladá. Dovedeš si představit, jak by vypadala, kdyby ji daly holky do parády s líčením a hadry? Fuu, to by byla roštěnka ještě. Postavila by do pozoru všechny návštěvníky,"
,,Přestaň! Nemluv o ní!" seřval jsem ho už za to a stoupl si.
,,A co je? Co se hned tak vztekáš? Je to pravda. Takový mladý masíčko je velkým lákadlem pro tvoje nadržený návštěvníky v Sins." zasmál se a vytrhl mi z ruky flašku whisky, aby si z ní upil poslední zbytky.
,,Už tě neposlouchám," zavrčel jsem podrážděně a přešel k zasouvacím dveřím, který mě dělily od ložnice, jejíž dominantou byla obrovská černá postel z ebenového dřeva. Celá ložnice byla sladěná do tmavě rudý až černý barvy a jediný zdroj světla tu byl oheň v elektrickým černým krbu. Udržoval jsem názor, že by měla být v ložnici dostatečná tma. Krom této ložnice se ve vile nacházelo ještě dalších osm, z nichž pět patřilo klukům. Každý z nás tu měl vlastní ložnici a zbylé tři bez vlastníků sloužily buď k bdsm hrátkám, pro hosty nebo k trucování.
Tato vila kdysi patřila mýmu otci. Já ji zdědil a akorát změnil design všeho tady. Otec upřednostňoval barokní styl, já zas moderní a hodně černý barvy.
,,Kámo, nepřemýšlels někdy, že by ses usadil?" protivný hlas Blakea se rozléhal po mojí ložnici skoro jako ozvěna. Já na dohadování a křičení už neměl náladu. Měl jsem vypito. Jediný, co mě teď momentálně zajímalo, byla moje postel. Vlezl jsem si do ní a zavřel oči, naprosto ignorujíc přítomnost Blakea zde. ,,Torrenci, s tebou mluvím, nepředstírej, že spíš." hodil po mně Blake polštář.
,,Vypadni, nemám na tvoje píčoviny náladu." zamumlal jsem a otočil se na bok zády k němu.
Blake už díkybohu nic neřekl. Vzdal boj se mnou a poslední, co jsem uslyšel, bylo zabouchnutí dveří.
