jmenuji se Lila, pocházím z Jižní Afriky.Pochopitelně jsem černá a to mně velmi vadí.ve škole se mi všichni smějí jakou mám pleť, nejenom děcka,ale i občas paní učitelky a učitelé.vše jsem to řekla rodičům,ale ty mi neodpoví protože pracuji každý den a nic je nezajímá.A proto sem nikdy neměla kamarády.Každý den jsem musela vydržet ve škole s posměchy na mé černé tělo.Jednoho dne se však všechno zhoršilo do třídy přišel kluk s tmavými oči,černými rozčepírenymi vlasy a s giratama v kapsy.Mířil rovnou ke mně, věděla jsem že si zamnou sedne,ale nechtěla sem si to připustit.To mi stejně nepomohlo,sedl si zamnou a díval se na mně velmi divně. Neprohodili jsme žádné slovo.když zazvonilo na přestávku,jen mi řekl že jsem hezká a hned utekl prič ze třídy.Já sem si pomyslela že mne asi miluje a to byl nejkrásnější den na světě.Druhý den mi to řekl zase a teď už sem si byla jistá že to bude pravda.Odpověděla jsem mu že se mi taky líbí,děcka okolo se začali smát a řekla si že tu nebude něco v pořádku,ta hláška kterou pronesl kluk s černými vlasy byla na holku,která seděla naproti mně.S pláčem sem utekla ze škole rovnou dom,kde sem se zamkla klíčem do koupelny .Přemýšlela jsem co mi ten život dal,zpomněla sem si jen na svou samotu i na své posměchy a na nezajímavost rodičů.Potom si Lila podřízla žile a vykrvácela.
