MEZI TAKTY

2. Světlovlasý

Druhý den nezačal úplně podle mých představ. I když jsme si s Angie po dlouhé noci chtěly přispat, ráno mě probudilo zvonění mého telefonu.
„Halo?" řeknu skřípavě a posadím se na postel. Angie se nesouhlasně zavrtí.
„Ahoj Livinko!" ozvala se z telefonu moje mamka.
„Ahoj, copak se stalo?" zeptala jsem se unaveně a si protřela oči. Většinou si s mamkou nejdřív napíšeme, než si zavoláme, proto jsem byla překvapená, že mi jen tak zavolala. Určitě se muselo něco stát.
„Nic vážného, jenom..." mámin hlas trošku zachraptěl, ale snažila se usmívat.
„Mami, co se děje?" teď už jsem byla kompletně probuzená a srdce mi hlasitě bušilo do uší.
„Včera jsem omdlela v práci a museli mě odvést do nemocnice," řekla a mě se zatmělo před očima.
„Cože? Jak to? A jsi v pořádku?" vyhrkla jsem zděšeně a postavila se v pokoji, protože jsem už nedokázala sedět.
„Jo, neboj se, prý je to kvůli anémii. Ta taky způsobovala tu mojí věčnou únavu, jak jsem ti o tom říkala posledně. Nejspíš si mě tu pár dní nechají na pozorování. Ale sestřička říkala, že při správné léčbě budu brzo zase zdravá."
Maličko jsem si oddychla.
„Mami, vždyť jsem ti říkala, abys s tím někam zašla," vzdychla jsem.
„Já vím, jen mi to nepřišlo nijak vážný," usmála se mamka.
„A takhle to dopadlo. Mám za tebou přijet? Myslím, že bych mohla, než začne semestr," navrhla jsem.
„Ne, ne, to není nutné, Jason se o mě stará," řekla jemně.
Nesouhlasně jsem zavřela oči. Nepřekvapovalo mě to.
„Kdo je zase Jason?" zeptala jsem se nabručeně. Moje maminka často mění partnery. Na střední jsem tím hodně trpěla, jelikož to vždycky byli nějací idioti, co si neviděli na špičku nosu. Nesnášela jsem to neustálé seznamování se s nějakým novým pitomcem a následovné časté hádání, po kterém ho mamka vykopla z domu. Teď má další čerstvý úlovek, nějaký Jason. Ještě minulý týden to byl Elijah. Uvidíme, jako dlouho vydrží tenhle.
„Nebuď taková," zahudrovala mamka, „seznámili jsme se předevčírem a je moc milý, určitě se ti bude líbit."
„Hm..," zamručela jsem, „hlavně abys ty byla v pořádku, opravdu bys nebyla radši kdybych přijela?"
„Ne, Olivie, my to zvládneme, uvidíš," trvala na svém mamka.
„Tak mi dej vědět, až tě pustí z nemocnice, ano?"
„Dám, a neboj se o mě holčičko, já to zvládnu," uklidňovala mě.
"Dobře, tak se opatruj, pa," rozloučila jsem se.
„Papa."
„Co se děje?" zeptala se už také probuzená Angie.
„Mamka je v nemocnici a má dalšího přítele," shrnula jsem náš rozhovor Angie.
„Tak to mě moc mrzí," posadila se na postel.
„Neni to tak vážný, prý ji brzo pustí, ale vyděsilo mě to," přiznala jsem.
„To je jasný, taky bych byla z toho vystresovaná. Ale spíš jsem měla na mysli toho novýho borce," upřesnila Angie.
Uchechtla jsem se, „Nějakej Jason, uhh, moje máma je nepoučitelná..."
„To je, ale možná by sis z ní mohla vzít příklad, kdys naposledy byla na rande?" rýpla si Angie a já jí věnovala otrávený pohled.
„Nevim, už to pár let bude..." protočila jsem oči.
„No ták, není na čase to změnit? Měla by ses konečně s někým seznámit. Přes Sama jsi se už dostala, tak co je za problém?"
Samozřejmě že vytáhla mého ex přítele Samuela, to je celá ona. Moc dobře věděla, že o něm nerada mluvím. Byl to moje první láska, střední jsme prakticky strávili jen spolu, ale pak přišla vysoká a my se odcizili. On si našel jinou, naprosto identickou holku, až na to, že tamta nedělala balet, ale karate a od té doby jsem o něm neslyšela. Bylo to těžké období, ale teď jsem měla jiný život a tam Samuel nepatřil.
„Já se nechci nikam hnát, navíc všechno, co potřebuji už mám, nějaký přítel by byl jen přítěž a starost navíc, takhle mi to vyhovuje," vysvětlovala jsem a Angie na mě nedůvěřivě koukala.
„Hm, ale na nějaký rande bys jít měla, začínáš nám usychat," posmívala se mi Angelina.
Chtěla jsem jí to oplatit, „A jak je tobě zelená princezno?" v obličeji byla úplně zelená. Včera toho vypila o trochu víc než já a taky se to na ní v noci podepsalo. Strávila půlku noci u záchodu.
„No výborně," zalhala a pokusila si stoupnout. Nejspíš se jí však zatočila hlava a urychleně se zase posadila na postel.
Mírně jsem se uchechtla, „To vidim."
Angie mi věnovala zamračený pohled.
„Takže to znamená, že se mnou na tu dnešní besedu půjdeš?" zeptala jsem se s nadějí v hlase, i když jsem tušila odpověď.
„Milá zlatá, já to dneska vidím tak na 3 sprchy, 6 šlofíčků a kokakolu, na nějakou besedu bych šla jenom v případě, že by nikomu nevadilo občasné zvracení v pozadí a poblitá záda," utrhla se na mě a já se uchechtla ještě víc.
"No tak já půjdu sama," zvedla jsem ruce do obraného gesta a usmívala se.