První

Kapitola 1.

Tentokrát byli ve Velké síni během další hodiny etiket zrovna když oknem proletěly cihly. Elise se okamžitě sesula na zem a začala se plazit směrem k bočním dveřím,naříkajíc cestou k východu. Celeste ze sebe vydala vysoký hlasitý výkřik a šinula se naproti zadní části místnosti, horko těžko unikajíc sprše skla. Kriss popadla moji paži,tlačila na mě, já se vzpamatovala a vyběhla s ní,když jsme si razily cestu pryč.
"Pospěšte,děvčata!" Silvia brečela.
Během vteřin stráže vytvořily řadu u oken a začaly střílet a zvuky výbuchů se mi stále odrážely v uších, jak jsme prchaly. Ať už přišly s pistolemi,nebo s kameny, kdyby někdo ukázal tu nejmenší agresi, v mžiku oka by palác padl. Už nikomu nezbyla žádná trpělivost s takovými útoky.
"Nesnáším běhání v těhle botech" zamumlala Kriss, její paže byla překryta haldami šatů, oči se jí soustředily na konec haly. "Jedna z nás si na to bude muset zvyknout" řekla Celeste a těžce dýchala. Protočila jsem očima:"Kdyby bylo po mém,nosím tenisky každý den. Tohle je už za mnou."
"Méně vybavování,více pohybu!" zakřičela Silvia.
"Jak se odsud dostaneme dolů?"zeptala se Elise.
"A co Maxon?" rozzlobila se Kriss.
Silvia neodpověděla. Následovaly jsme jí bludištěm chodeb,když jsme hledaly vchod do úkrytu, sledovaly jsme strážce po strážci jak běží opačným směrem. Obdivovala jsem je,říkala jsem si jakou musí mít kuráž, když běží napříč nebezpečí,aby zachránili ostatní.
Strážci,kteří nás míjeli byli úplně odlišní od toho druhého, dokud se pár zelených očí nestřetl s těmi mými. Aspen se nebál ani nevypadal překvapeně. Vyskytl se problém a on byl na cestě ho napravit. To byl prostě celý on.
Náš pohled byl krátký, ale bohatě nám stačil.
Takhle to s Aspenem prostě bylo. V jedné roztržité vteřině,beze slova,jsem mu mohla říct,aby byl opatrný a byl v bezpečí. A bez toho aby něco řekl, odpověděl,že si dá pozor a ať já sama jsem opatrná.
Mezitím co jsem mohla mohla být v klidu s věcmi které jsme si vůbec nemuseli na hlas říci, neměla jsem vůbec štěstí s větami,které jsem řekla nahlas. Naše poslední konverzace nebyla zrovna nejveselejší. Zrovna jsem byla na odchodu z paláce a požádala jsem se ho,aby mi dal čas,abych se přenesla přes Selekci. A potom jsem skončila tak,že jsem mu nedala vůbec žádné vysvětlení proč.
Možná jeho trpělivost se mnou krátce selhávala,jeho schopnost vidět jen to nejlepší ho hrozně vysilovala. Nějak jsem to měla napravit. Nemohla jsem vidět svůj život, který by nezačleňoval Aspena. I přes to,že jsem doufala,že si Maxon vybere mě, svet bez Aspena mi připadal nepředstavitelný.
"Tady to je!"zvolala Silvia a zatlačila na záhadný panel ve zdi.
Začaly jsme sestupovat po schodech dolů,Silvia a Elise vpředu.
"Do háje, Elise!! Pohni kostrou!" zaječela Celeste. Chtěla jsem být proti tomu,jak na ni vyjela, ale věděla jsem,že jsme si všechny myslely to samé.
Když jsme se dostaly do tmy,snažila jsem se rozpomenout se hodiny hodiny, které budou promarněny,až se budeme schovávat jako myši. Pokračovaly jsme dál,zvuk našeho útěku kryl hluk výstřelů dokud hlas jednoho muže se ozval přímo nad námi.
"Stůjte!"zakřičel.
Kriss a já jsme se otočily a dívaly jsme se na uniformu, která se následně vyjasnila.
"Počkejte!" zavolala Kriss na dívky dole, "Je to strážce"
Stály jsme na schůdcích a těžce jsme dýchaly. Konečně nás dohonil.Ještě lapal po dechu.
"Omlouvám se,dámy. Rebelové utekli, jakmile jsme začali střílet. Řekl bych,že dnes nebyli asi moc v náladě."
Silvia,která běžela,že jí ruce pleskaly přes šaty, za nás mluvila:"