Bylo už pozdě večer. Jeff ještě stále nebyl doma a ty sis dělala starosti. V županu si seděla u televize. I přesto že dávali tvůj oblíbený pořád, si se neustále obracela ke dveřím a doufala, že se každou chvíli vrátí. Vždycky jednou do týdne nebo do dvou týdnů se Jeff vydal ven někoho zabít, aby uspokojil své vražedné myšlenky. Jenže dnes byl venku déle než obvykle.
Z přemýšlení tě vytrhlo hlasité šramocení u dveří. Byl zpátky! Ze začátku jsi myslela, že se samým štěstím zblázníš, jenže když si ho uviděla, tvůj úsměv pohasl. Celá jeho levá ruka byla od krve. ,,Jeffe! Jsi v pořádku? Co se stalo?" Mezitím, co si mu běžela napomoc, si ho zaplavovala spoustou otázek. Jeff se usmál. ,,Ten chlápek se chtěl bránit, ale neboj jsem v pohodě. Nemusíš mi pomáhat, akorát byses taky zašpinila" Řekl a ty si zavrtěla hlavou. ,,Nepřipadá v úvahu! No tak se ušpiním no a co." Pomohla si Jeffovi na sedačku. ,,Sundej si mikinu, hodím ji do špíny." Usmála si se na něj. Jeff si mlčky sundal svou, dříve bílou ovšem teď už skoro rudou, mikinu. Tváře ti malinko zrudly, když si spatřila jeho vypracované tělo. (Neměl totiž tričko) Naklonila si se k němu, abysis od něj vzala jeho oblečení. Jeff tuto příležitost využil a na tvář ti vtiskl jemný polibek. ,,Děkuju" Zašeptal, když ses ohýbala zpátky. S kývnutím si se usmála. Mikinu si ihned dala prát. Byla to totiž jeho nejoblíbenější a ty si chtěla, aby jí měl co nejdříve zase čistou. Jakmile si se vrátila do obýváku, všimla sis, že z Jeffovy rány stále vytéká krev. ,,Počkej něco přinesu" Řekla jsi a odběhla do vedlejšího pokoje. Měli jste zde lékárničku pro podobné případy, jako byl tento. Vyndala si z ní dva obvazy, dezinfekci, hadřík a náplasti. Rychle jsi běžela zpět k němu. Stále mlčky seděl na sedačce. ,,Hned se na to podívám" Řekla jsi aniž byses mu podívala do očí, jelikož si se pevně soustředila na jeho ránu. Hadřík jsi malinko namočila a jeho ránu otřela. Naštěstí už krvácela jen malinko. ,,Bude to chtít vydezinfikovat, takže to asi bude trochu pálit" Usmála si se na něj a on ti úsměv oplatil. ,,Něco už snad vydržím" Nakapala si pár kapek do jeho rány. Měl sice jenom jednu, ale pěkně dlouhou. Jeho oběť do něj pravděpodobně zapíchla nějaký ostrý předmět a pak s ním přejela po celé jeho ruce. Jeff byl sice kus chlapa (lidově řečeno), ale moc dobře si cítila jak sebou trošku cukl, když si mu dezinfekci do rány nakapala. ,,To je v pořádku já to take nemám moc ráda" Věnovala si mu další úsměv. Poté si ránu začala zavazovat obvazy. Během toho ti jeden z tvých pramínků vlasů neposedně začal spadávat do obličeje. Jeff si toho všiml a jemně ti ho zastrčil zpátky za ucho. Jeff nebyl moc dobrý ve vyznávání svých emocí. Dalo by se říct, že byl často chladný, ale tebe opravdu miloval a to i když ti to nedával tak moc na jevo. ,,Tak a je to hotové" Usmála si se na něj už asi po páté. Jeho ruka byla teď celá obvázaná. ,,Ó málem bych zapomněla!" Řekla si a vyndala jednu z náplastí. Jeff měl na obličeji ještě jedno malé škrábnutí, které však nijak zvlášť ošetřit nepotřebovalo, tak si mu na něj nalepila alespoň náplast. Až teď sis všimla, že je to náplast s obrázkem Hello Kitty. ,,Páni. Já myslela, že jsme kupovali normální naplasti" Smutně sis prohlížela krabičku. Bála ses, že by to Jeffovi mohlo vadit. ,,Promiň já-" Nestihla si doříct, protože tě pevně objal. Jednalo se sice o sériového vraha, ale i tak měl až překvapivě rád mazlení. Při objetí si ho pohladila po zádech. ,,Děkuji, že to pro mě děláš" Zašeptal ti do ucha. ,,Vždyť to nic není" Řekla si a láskyplně ho štípla do tváře. Jeff jemně chytil tvou ruku. ,,Mám tě opravdu rád a kdybysis někdy myslela, že ne..." Naklonil se k tobě blíž. ,,...tak ti to rád dokážu" Zašeptal a políbil tě.
-🔪-
ČTEŠ
My creepypasta boyfriend
RomanceUž si někdy přemýšlel/a, jaké by to bylo, kdyby si chodil/a se svou oblíbenou creepypastou? Neříkej, že ne, protože já moc dobře vím, že ano. V této knížce se nachází příběhy tebe a různých creepypast. Stačí si vždy jen najít jméno svého oblíbence...
