Tábor smrti

1.

Dobalovala jsem si věci na tábor, na který jsem
nechtěla, na tábor smrti. V táboře smrti je povoleno zabíjet a mučit, nechápu proč je to legální, ale bohužel je.
Zbalila jsem si jen par věcí i když tam jedu na dva týdny, par kusu oblečení, mobil, sluchátka, nabíječku a fotku mě a mé rodiny, když byla štastná a vpořádku. Moje matka zemřela na rakovinu a muj otec se po její smrti dočista zbláznil. Začal se ožírat a znovu se oženil, ale šťastný nebyl.
Když se jednou vracel opily z hospody, srazilo ho auto, od té doby žiju pouze se svoji nevlastni matkou, která me nenávidí, nejspíš proto me poslala na tábor smrti.  Doufá ze tam zemřu, ale ja ji tu radost neudělám. No ale dost o my rodině, jmenuju se Evelyn Smith a je mi 17. Mamka na me začala ze zdola rvat at hejbnu kostrou a jdu do auta. Rychle jsem popadla tašku, do které jsem všechno jen tak tak narvala a šla do auta. Cestou tam jsem jsem přemýšlela proč to tak dopadlo (s moji rodinou) a pustila si nějaké písničky do sluchátek i když jsem hudbu moc nevnímala.

Když jsme tam dojeli, cítila jsem se jako by me vedli do koncentračního tábora. Nějací divní chlapci me odvedli do mého pokoje, byl malý. Začala jsem si vybalovat věci, při vybalovaní jsem si znovu začala podrobně prohlížet fotku me rodiny. Mamka tam ještě mela vlasy, táta se usmíval a ja mela hnědý vlasy. Tenhle rok jsem si je přebarvila na červeno, protože hnědé mi připomínali mamku a taťku.

No po vybalovaní jsem si lehla na postel a pustila jsem si znovu písničky, dokud mi nepřišli říct at jdu ven a seznámím se s pravidlamy a ostatními lidmi, co se sem přihlásili. Koukla jsem se kolem a zaujal me postarší pan s obrovskou jizvou kolem oka. Moc lidí tu nebylo (kdo normální by se přihlašoval na tábor kde mohou zemřít). I tak jsem se schovala někam kde nebylo moc lidí a pozorovala okolí, nemám ráda lidi. Po chvíli ten týpek s jizvou začal s výkladem a pravidlamy tábora bla bla bla. Prvních pět dní nás zavřou do lesa a vypustí tam vlky a dva velké medvědy, jídlo nám budou dávat každý druhy den v podobě chleba se sýrem, pomerančový džus a musli tyčinku. ale prý je v lesu chovaných 4 krabice s nějakým jídlem a možná nějakou výbavou. Moc jsem mu nevěnovala pozornost a spíš si prohlížela lidi kolem, bylo tady jen 7 lidi. Po chvíli se ke me naklonil nějaký vysoký kluk a řekl „taky nedáváš pozor co?" trochu jsem se lekla ale zavrtěla jsem hlavou že ne. „ Jsem Matthew, ale můžeš mi říkat Matt" usmál se na mě, „Já jsem Evelyn" úsměv jsem mu oplatila „ Jo a tohle je muj kamarád Liam" ukázal na černovlasého kluka pospávajícího vedle něj. Po chvilce jsme oba zase začali dávat pozor.

Omggg ja začala konecne znovu psat! Potlesk pro mě lidi. No jinak jaký mate pocit z první kapitoly? Pochopili jste aspoň něco? Xdd. Jo a myslíte že bych měla udělat kapitolu s popisem postav?