Pojď k mámě, Melanie!

Kapitola padesátá osmá

Melissa zrovna dosucha utírala kuchyňskou linku, když svítalo. Nedokázala jít spát, přestože byla naprosto vyčerpaná všemi událostmi. Musela něco dělat. Cokoliv. Začala tedy v předsíni, pokračovala přes obývací pokoj do kuchyně. Najednou prudce narovnala rozbolavělá záda, vykulila oči, zalapala po dechu a upustila utěrku. David mluvil o tom, že by mohla telefon pod odposlechem. Dokonce zmínil i odposlechy v bytě! Poslouchal ji někdo právě teď? Jak na to mohla zapomenout? Proč si to neuvědomila hned? Co by teď měla dělat?

„Ty jsi kráva!" napomenula se hlasitě.

Usilovně přemýšlela, co by měla dělat. Měla by někomu zavolat? Ale kdo by jí v téhle situaci mohl pomoct? Najednou jakoby něco zapadlo na správné místo. Kevin! Jak na něj mohla zapomenout? On jediný by jí mohl pomoct! Rychle přešla do obývacího pokoje, našla Kevinovo telefonní číslo a zahájila hovor.

„Jo?" ozvalo se rozespale po druhém zazvonění.

„Keve?" začala, ale uvědomila si, že neví, jak pokračovat.

Co měla říct, aby neprozradila příliš?

„To jsi ty, Melisso? Do prkýnka, kolik je hodin? Cože? Šest? Máš nějakej speciální důvod, proč mě budit? Je zkurveně brzo."

„Promiň, neuvědomila jsem si, že je brzo. Potřebuji... radu," řekla váhavě.

„Jo, běž nahá. To ti sluší nejvíc." Kevin zívl.

„Keve, musím s tebou mluvit."

„A co právě děláš, ženská zatracená? Tak mluv, ne? Vy holky, než se vyžvejknete."

„Nemůžu... chceš jít na snídani," napadlo ji.

„Proč nemůžeš? Ty vole, jestli to svědí, běž k doktorovi. Potřebuju spát."

„Keve," zakňourala prosebně.

„Aaaa, do hajzlu," protáhl. „Jsi ve sračkách?" zeptal se bez obalu.

„Trochu," přiznala.

„OK, strýček Kevin už jede. Mám se voblíct? Nebo to tak spěchá, že to nestíhám a mám dojet nahej?"

Melissa si jen povzdechla.

„To budou pěkně hluboký sračky, když na tebe neplatí můj okouzlující humor. Tak já jedu k tobě."

„Ne!" zarazila ho okamžitě. „Sejdeme se v kavárně. Pošlu ti adresu do zprávy."

„Tak jo, paní tajemná. Dej mi dvacet minut. Nebo tak nějak. A objednej mi velký, silný kafe."

Melissa už dávno seděla v kavárně, když se otevřely dveře a dovnitř vrazil Kevin. Rozhlédl se, bylo tam celkem prázdno, takže Melissu našel rychle. Posadil se k ní.

„Budeme mluvit v šifrách, nebo normálně?" zeptal se bez pozdravu.

„Keve, děkuji, že jsi přijel tak rychle," začala vděčně.

Muž ji přerušil mávnutím ruky.

„Svojí vděčnost vyjádři velikostí snídaně. Tak povídej. Jo, kde je moje kafe? Není to taková ta sladká sračka pro holky, že ne?"

Melissa k němu posunula velký kelímek s kávou. V krátkosti mu vylíčila domovní prohlídku.

„Kurva, ženská, do čeho ses to namočila? Jedeš v drogách?"

Melissa překvapeně zamrkala.

„Cože?"

„Hele, starýho policajta nevochčiješ. Podle toho, co říkáš, to vypadá na drogy, kurvy nebo zbraně. Protože se ptali na tvýho slaďouše, kterej má podmínku za drogy, hádám, že možnost číslo jedna bude správně."