Prisoner ( CZ Doctor Who)

Část první: Tvrdý dopad

"Probuďte se! No tak, vstávejte!"

Ozýval se ženský hlas a Doctor konečně nabral vědomí. Otevřel oči a pokoušel se ignorovat palčivou bolest v zápěstí.

"Claro?"

Zeptal se a přimhouřil oči, aby mohl zaostřit na dívku, která se nad ním skláněla.

"Ne, já nejsem Clara. Ani žádnou Claru neznám."

Odpověděla ona a jeho zrak už konečně začal fungovat. Jeho zachránkyně doopravdy nebyla Clara a přestože se jeho paměť teprve restartovala, byl si jist, že už s ním slečna Oswaldová necestuje. Tím však byl vyřešen pouze jeden problém.

"Kdo tedy jste?"

Vyštěkl a posadil se. Zjistil, že leží na palandě v rozlehlé místnosti plné třípatrových postelí. Žena se zamračila.

"To bych se měla ptát já. Jak se jmenujete?"

"Doctor."

"A dál?"

"Dál už nic. Jenom Doctor. Můžete mi tedy říct kdo jste a kde to jsem?"

Dívka se smutně pousmála a zahleděla se do jeho očí.

"Merci. Jmenuji se Merci."

Milost, pomyslel si Doctor a pořádně si ji prohlédl. To jméno k ní sedělo. Dlouhé blond vlasy měla spletené do copu a z její tváře čišela laskavost. Oči měla modré, modré jako obloha za slunečného dne.

"Těší mě. A teď mi povězte, kde to jsem?"

Její tvář opět posmutněla.

"Je mi to tak líto."

Něco v jejím výrazu mu říkalo, že je to vážné.

"Co je vám líto?"

Merci sklopila zrak.

"Neznám ani název planety, ani souřadnice. Nikdo je nezná."

"Dobře, ale co je to za místo?"

Ona polkla a sklopila zrak.

"Je to Dalecký pracovní tábor."

Při těch slovech se obě jeho srdce skoro zastavila. Místo ze kterého podle jeho vlastních slov není úniku. Podíval se na své zápěstí a najednou to všechno začalo dávat smysl. Onu bolest způsoboval čárový kód, který měl vypálený do své ruky. Měli ho označeného, plně pod kontrolou. Rozhlédl se a suše poznamenal.

"Tak takový problém jsem tedy ještě neměl."

Tak co, líbí? Rozhodla jsem se s tím nepárat a rovnou hodit Doctora do průšvihu. A že to bude průšvih. A nebojte, první část je vždy krátká.