†Saviour†

8.Rebel love song

Slyšela jsem hlasy. Více hlasů. Ocitala jsem se najednou vedle nemocniční postele. Stála jsem tam pod bezvládným tělem. Mým bezvládným tělem.

Vůbec jsem netušila, kde to jsem. Věděla jsem zeměpisné místo kde se nacházím, ale nevěděla jsem v jaké jsem sféře. To už jsem mrtvá? To je divné, to by přeci ten přístroj co je na mě napojený pípal.. Nebo ne?

Poslouchala jsem hlasy. Byla jsem v pokoji sama, ale hlasy se ozývaly dost ostře. Jako kdyby ti lidé byli hned u mě. Stáli u mé postele. A najednou jsem začala prozírat.

Viděla jsem rozmazané obrysy, ale už jsem dokázala rozpoznat kdo to je.

Byli tam všichni, úplně všichni. Byla jsem šťastná, že je vidím. Nevím jak dlouho jsem byla mimo, ale přišlo mi to jako věčnost.

Andy s Lee-m seděli opření o zeď. Andy měl hlavu v dlaních a něco do nich breptal. Lee byl schoulený do klubíčka.

Oliver seděl vedle mé postele na židli a pochrupoval. Hlavu měl ležící na mé ruce. Držel mě za ní, byla jsem smutná, že ho necítím. Vůbec jsem ho necítila.

Matt a Matt seděli na prázdné posteli a šeptali si. Nevím co si šeptali, ale bylo mi to jedno, nevypadali že jim je nejlíp. Byla jsem ráda, že aspoň oni mluví.

Jordan a Ash stáli u mé postele. Ash mě držel za druhou ruku. Jordan mě hladil po hlavě, i když to šlo dost špatně přes ty všechny hadičky co do mě vedly.

CC ležel na zemi a spal. Byla jsem ráda, že spinká. Alespoň si odpočne, i když mu po tváři stékala slza. Bylo mi ho tak líto, kdybych mohla hned bych ho obejmula.

Jake byl v koupelně a podle zvuku zvracel. Nevím co mu bylo, ale vypadalo to dost děsivě.

A poslední Jinxx, ten seděl na straně jak Oliver, akorát on seděl na posteli vedle mých nohou.

Ale byl tu někdo kdo tu neměl být. Byl tu nějaký mladý chlápek s tmavě hnědými vlasy, piercingem na horním rtu. Vypadal velice mile, i když doktor by měl být milý. A třeba tak vážně jen vypadá.

"Doktore řekněte nám prosím jak na tom je.." naléhal Jinxx.

"No dobrá.." zadrhl se. "Slečna Sykesová ztratila mnoho krve, k tomu došlo k protrhnutí jedné z plic. Na operačním sále mám málem umřela, ale udrželi jsme ji při životě. Teď je v hodně hlubokém spánku. Nevypadá to moc dobře, pokud nezačne bojovat, nepřežije to.." řekl doktor dost drhavě.

"Jak mám sakra bojovat?!" zařvala jsem na něj. Ignoroval mě. Vlastně on mě ani neviděl. Kluci mlčeli, asi nevěděli co říct. Ještě, že to Oliver neslyšel, to by nedopadlo jinak dobře.

"K*rwa mluvte se mnou!!" řvala jsem dál, i když mě to bylo houby platné. Řvala jsem si tam jen sama pro sebe.

...

Už jsem mimo reálný svět 3 hodiny, za tu dobu se nic moc nezměnilo, CC se probudil a šel koupit všem kafe. Oliver stále spal.

"Oli mám tě moc ráda, ale nechci, aby jsi se kvůli mě trápil.." zašeptala jsem mu do ucha. Chtěla jsem ho obejmout , ale nemohla jsem.

"Chci to skončit!!" zařvala jsem jak nejvíc jsem mohla. Najednou přístroj přestal pravidelně pípat a zařval jeden dlouhý ton, který ohlašoval smrt.

Bylo mi, ale divné, že stále jsem v tom jakémsi světě a ne v nebi. Vezli mě na sál.

"Holka bojuj! Máš za co! Podívej se oni mohli odejít, ale nešli.. jsou tu s tebou od té doby co se to stalo.. Jestli toto bereš, alespoň trochu jako důvod žít, tak žij!" zašeptal mi ten doktor jak mě ošetřoval do ucha.