Když jsme koukali na hvězdy

48. - KAYLA

„Cause, darling, I'm a nightmare dressed like a daydream."
- Taylor Swift

Po deseti minutách, co Cole i zbylí tři kluci zmizeli po bujarém potlesku a několika ukápnutým slzám z pódia, mi v kabelce pípne zpráva.

Cole: Přijď ke vchodu.

„To je on?"

Přikývnu. „Chce se se mnou sejít."

„Tak jdi, ne? Na co čekáš?"

„Já nevím, jestli bych měla."

Wade si mě prohlédne zkoumavým pohledem. „Jako kvůli tomu idiotovi ze Southdalu?"

Píchne mě u srdce. „Není to idiot."

„Ne? Tak jak bys teda nazvala někoho, kdo ti vyzná lásku a pak tě odkopne kvůli nějaký šiblý krávě, co ti popisuje, jak spolu šukali? Fakt si kvůli někomu takovýmu chceš nechat ujít příležitost strávit večer s někým jako je Cole Archibald?"

Poznám, že ho bolí to říkat. Vidím mu na očích, že by byl radši, kdybych chtěla večer strávit s ním.

Jenže nejhorší je, že i přesto všechno bych si kdykoli vybrala strávit večer s Benjaminem Howardem.

Vzpomenu si na ten náš polibek před odjezdem na letiště. Když mě držel v náručí tak pevně, jako by mě už nikdy nechtěl pustit. A já si nepřála nic jiného, než aby mi řekl, že kromě mě nic nepotřebuje.

Jenže to se nestalo.

„Máš pravdu, měla bych jít." Seskočím ze židle, dopiju svůj koktejl a pousměju se na něj. „Zvládneš to tu chvíli sám?"

„Co blázníš? Nevidíš kolik je tu pěknejch holek? Možná zkusím nějakou sbalit."

„Nikdy jsi neuměl lhát, Wade."

Vyměníme si úsměvy a já se davem procpu k východu. Venku na mě dýchne příjemně letní vzduch a já se zhluboka nadechnu, abych ho do plic načerpala co nejvíc. „Ahoj," ozve se Colův hluboký hlas. Otočím se za ním a zjistím, že už se ze své třpytivé vesty a kalhot se zářivými pruhy na stranách převlékl. „Doufal jsem, že přijdeš."

„To bych si nenechala ujít."

Má odpověď ho očividně potěší. „Pojď, vezmu tě někam, kde je větší klid."

„Ty nemusíš být s klukama?"

Zavrtí hlavou. „Ti půjdou mezi lidi, aby sbalili nějaký kočky."

„A to není tvůj styl?"

„Blázníš? Nesnáším tenhle typ holek, co se vyspí s klukem jen protože je v kapele." Odhrne mi pramínek vlasů z čela. „Já mám radši holky bez peněz s kručícím žaludkem," mrkne na mě.

Pobídne mě, abych ho následovala, a já to udělám.

Po cestě se na mě několikrát usměje a i když bych mohla něco cítit, cítím jen stesk. Stesk po někom, kdo je na druhé straně planety.

„Proč jsi mi neřekl, že zpíváš v kapele?"

„Jako mezi tím, cos hledala peněženku a žvýkala preclík?" zasměje se. „Nebyl k tomu důvod. Navíc jsem chtěl vědět, jestli přijdeš jen kvůli mně a ne kvůli tomu, že zpívám."

„Vlastně jsem přišla hlavně kvůli absenci plánů na večer. Nechtěla jsem sedět sama na hotelu s pizzou a filmem."

Chytne se za srdce, jako by mu moje přiznání ublížilo. „Au, to bolelo."

Obloha se zahalila do tmavě černé, zatímco se uvelebíme na písku na pláži. Nikdo tu není, takže slyšíme jen šumění moře.

„Je to jako sen," uculím se.

„Moře?"

„To taky, ale hlavně ten klid, to ticho. Tohle teď přesně potřebuju, víš? Prostě jen ticho."

„Víš, já znám tenhle pocit. Hlavou se ti honí tuna myšlenek a ty je prostě nemůžeš zkrotit. A nejhorší na tom je, že se všechny točí jen kolem toho jednoho člověka, co ti leží v srdci a nechce zmizet."

„Jde o holku, cos o ní napsal tu písničku?"

Přikývne. „Chodili jsme spolu několik měsíců a já měl pocit, že je to ta pravá. Nikdy jsem to s žádnou jinou necítil a... nevím, prostě to bylo správný. Až než jsem ji načapal v posteli se svým nejlepším přítelem. A pak vždycky, když jsem zpíval tu písničku, kterou si tolik lidí zamilovalo, jsem nemyslel na ty hezký chvíle, ale jen na ten výjev jak z noční můry. Doteď to vidím a pořád je mi z toho smutno, ale vím, že časem to přejde." Usměje se na mě a chytne mě za ruku. „Proto jsem tě pozval na ten koncert. Chtěl jsem si tu písničku spojit s hezkou vzpomínkou na holku, co jsem jí dal na pláži preclík s ovocem. Vím, že jsi taky smutná, a proto mě to k tobě asi táhlo."

„Ta písnička je skvělá, Cole. Už dlouho se mi žádná tolik nelíbila."