One shots (multi)

~I Look At You And I See Nothing~{Ogor}

Igor už opět seděl na gauči v ateliérech. Jeho role Viktora Žáka byla poněkud zajímavá. Hned v prvních dílech přišel o matku svého dítěte, díky tomu si Viktor občas lokne něčeho ostřejšího. Je sarkastický manipulátor, ale zároveň nejlepší anesteziolog. Zajímavá dějová linka, ale scenáristé se rozhodli mu ji ještě víc zamotat. Měli Viktorovi na urgent přivést nejlepšího kamaráda, kterého nakonec nezvládnou zachránit. Kdyby měl Viktor náhodou smůly málo, měl u té operace být právě on. A Igor moc dobře věděl, kdo ho bude hrát. Divil se, že na něco takového kývl. Prima ho chtěla pro sledovanost, proč to udělal on? Asi ucítil lehký pocit viny, to brzo ,po tom roce. Nevěděl, jestli se má těšit , nebo bát. Nevěděl, co od něj může čekat, přece jenom se neviděli celkem dlouho! Nakonec uznal, že by místo Viktora, teď toho panáka potřeboval on.

Zvedl se a mířil na plac. Opřel se o jednu ze stěn, v ruce kelímek od kafe a pozoroval své kolegy,jak se chystají na svá místa. Čekal jen, kdy se objeví on. Člověk, se kterým měl tak pestrou minulost, která se proměnila v žádnou přítomnost. Ruce se mu lehce třásly a žaludek stáhl. Nemocniční uniforma mu najednou byla tak nepříjemná. Nejradši by utekl, ale byl připraven roli odehrát. Neměl moc na výběr, osobní záležitosti musí stranou.

Najednou vešel do místnosti.Na hlavě umělou krev a to samé po rukou. Na sobě měl šedé volné tričko a modré kalhoty,však snad jediné místo jeho oblečení nebylo čisté. Měl za sebou mít bouračku. Náraz do stromu, bez přítomnosti bezpečnostního pásu. Usmíval se, ale ne tím úsměvem, který míval v šatnách před partičkou. Tohle bylo jiné. Chápal, že Prima chce sledovanost a potřebují dostat Viktora Žáka ještě do větších hoven, ale tohle už pro něj byl podraz, i když neplánovaný.

Ondra už jednou odešel a to bez jediného slova. Neřekl mu vůbec nic, i když spolu byli skoro pořád a slíbili si, že jeden druhého neopustí, on to udělal. A neřekl ani pitomé slovo na rozloučenou, neodepsal mu na žádnou zprávu, nezvedal telefony, neotevíral. Igor to vzdal, tak proč se mu ten člověk zase vrací do života?Ne, že by ho tam nechtěl, měl ho pořád stejně rád, ale nechtěl zase cítit tu bolest na hrudi. Zavřel na chvíli oči a nadechl se. Podíval se pak dovnitř kelímku a krouživými pohyby míchal tekutinu v něm.

„Zdravím!" Pozdravil nakonec modrooký chlapec. To donutilo Igora zase zvednout pohled. Setkal se s těmi vodopády, ale ty byly bez jakéhokoliv třpytu. Vždycky když se dívali jeden druhému do očí, viděli v těch druhých jiskru. Teď tam nebyla. Tento obraz se mu zaryl hluboko pod kůži. Díval se na něj, ale neviděl nic z toho , co tam bylo předtím. Byl to úplně cizí člověk. Žádné stopy po jejich lásce. Jak kdyby nic, co spolu prožili, najednou neexistovalo. Žádné společné záchvaty smíchu, žádné společné noci, prostě nic.
Jen tiše pozdravil, ale pohledem neuhnul. Cítil ve svých očích lesk , akorát trochu jiného typu. Opět sjel pohledem na kafe a jen periferně viděl, jak si Ondra lehá na předem přichystané místo. Musel oči zavřít. Začal hluboce dýchat a v uších slyšel jen pískání. Až hlas Sabiny ho probral.

„Máme příjem! Chlap to narval do stromu.A! Už jsou tady."

„Filip Havelka, čtyřicet let. Průlet hlavou čelním sklem. V bezvědomí, silné poranění hlavy."

„Filip? Havelka? Viktore! Zavolejte Žáka!"Igor ze svého místa vyšel téměř okamžitě, tentokrát už v roli Viktora.„Doktor Vilkin, hned objednám sál. Jeďte zatím na box jedna. Sice ne na dlouho, ale kdyby náhodou." Blondýna hned vytočila číslo a sál nechala přichystat.

„Co se děje?"

„Viktore! Je tu Filip."

„Filip?"