Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|BLAKE|
,,Kam se poděl Torrence? Zase si to spolu rozdávají nahoře?" zeptal se mě se smíchem Ryan, když za mnou přišel do zahrady, kterou před nějakou chvíli opustil Torrence. Zůstal jsem tu sám, jen s myšlenkami, co může být Vivienne. Neměl jsem dobrý pocit z jejího stavu. Obával jsem se nejhoršího - aby nebyla nějak vážně nemocná, protože to bych Torrencovi nepřál. Poslední týdny se zdál po boku Vivienne spokojený - takovýho jsme ho dlouho nikdo z nás neviděl.
,,Hele, nevím, Torrence je teď u ní." odpověděl jsem Ryanovi.
,,Takže šukaj," zasmál se Ryan a přisedl si ke mně. ,,Docela mu to závidím. Taky bych si chtěl najít takovou mladou hezkou holku, která by se mi oddávala kdykoliv bych si řekl." ušklíbnul se.
,,Užívej si mladýho života, dokud můžeš. Jsi z nás nejmladší, na vztahy máš ještě čas." poplácal jsem ho po zádech.
,,Jsi ode mě starší jen tři roky a Torrence o dva, Blakeu. Nejsem zas tak mladej," zazubil se.
,,No ale i to je rozdíl, takže ticho, mladej," dal jsem mu jemný káravý pohlavek.
,,Au! Zmrde!" zasmál se Ryan a odsunul se ode mě do bezpečný vzdálenosti.
,,Ještě jednou mě tak nazveš a pocejtíš můj hněv, Ryane. Neser mě. Víš, že se zabijákem si není radno zahrávat." mrknul jsem na něj.
,,Já být tebou, nevyskakoval bych si tolik. Uvědom si, že mluvíš s chemikem. Můžu na tebe kdykoliv chrstnout kyselinu a je po tobě." mrknul na mě zpátky.
,,Fajn, tohle jsi vyhrál," uchechtl jsem se a natáhl se po krabičce červených Marlborek, co si tu Torrence nechal.
Nestihl jsem si však zapálit, protože za námi na zahradu přiběhli Tony a Danny. ,,Kluci, tomu neuvěříte. Torrence se hádá s Vivvienne. Je slyšet z koupelny!" oznámili naráz a já s Ryanem jsme si mezi sebou vyměnili znepokojivý pohledy.
,,Mám takový pocit, že ji tam bije," dodal Tony a to mi stačilo. Rychle jsem vstal od stolu a rozeběhl se pryč ze zahrady. Slyšel jsem kluky za sebou, abych za Torrencem nechodil a nepletl se do toho, ale já to tak nemohl nechat. Znal jsem Torrence, byl to idiot, když se nasral. Pokud šlo o bití, jak tvrdil Tony, Torrence ji nemohl dát jen pár facek...Bál jsem se o Vivienne. Bral jsem proto schody po dvou, dost se zadýchal, takže když jsem dorazil před koupelnu, nemohl jsem pořádně popadnout dech.
Vzal jsem za kliku, ale bylo zamčeno. ,,Do prdele," zaklel jsem a zkusil zabouchat na dveře. Nic. Nikdo se neozval. ,,Kurva, Torrenci, otevři dveře! Vím, že tam jsi s Vivienne!" furt nic. Žádná odezva. ,,Fajn, vyrazím dveře!" nevím, proč jsem to vůbec oznamoval, protože jsem šel na to rovnou. Nečekal jsem už, jestli sám od sebe otevře. Dal jsem do toho veškerou svou sílu a po krátký chvíli se mi to nakonec díkybohu podařilo.
To, co jsem před sebou uviděl za spoušť, mi vyrazilo doslova dech. Chytil jsem se rámu od dveří a snažil se zachovat klid, ale nešlo to. Byl jsem zhrozený.
Vivienne ležela na podlaze, celý její obličej byl pomlácený a zbarvilo ho spoustu krve, která ji tekla hlavně z nosu, pusy a hlavy. Když jsem si k ní poklekl, snažil jsem se ji rychle nahmatat puls. Naštěstí puls měla, ale strašně slabý. Tohle potřebovalo doktora.
,,Co jsi to do prdele udělal?!" zařval jsem na Torrence, který stál u zdi se zkrvavenými klouby na rukách a tvářil se, jako by mu to bylo lhostejný. ,,Je mi z tebe špatně. Že se nestydíš, fuj! Zmlátit ji takhle do bezvědomí. A já blbec si myslel, že ji máš rád." odfrkl jsem si a opatrně hned na to vzal Vivienne do náruče. Při tom jsem si všiml, že má od krve i tepláky. Že by měla svoje dny a kvůli tomu se Torrence tak nasral?
Raději jsem nad ničím nepřemýšlel a šel s Vivienne v náruči rychle pryč z koupelny. Torrence jsem tam nechal.
,,Proboha! Co se ji stalo?" zhrozili se i kluci, když mě uviděli na schodišti s Vivienne v náruči. Stáli v hale všichni a pořád se každý z nich ptal, co se ji stalo.
,,Vidíte, že je dobitá! Musíme ji odvézt k Patrickovi. Musí se na ni podívat doktor. Bojím se, že vykrvácí a už se neprobudí!" řekl jsem a utíkal s ní ven z vily k mému autu. Kluci mě hned následovali a nastoupili taky do svých aut.
