Chapter twenty

1.7K 45 7
                                    

Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA

|TORRENCE|

,,Torrenci, uklidni se. Už jsi napáchal dost škody," chytil mě zezadu za ramena Tony a chtěl mě zastavit v ničení nábytku.

,,Do píči, nechte mě bejt! Já chci, aby ten parchant umřel!" zařval jsem přes celou pracovnu a hodil rozbitou židlí, na který jsem ještě před chvíli seděl, o zem. ,,Proč nechcíplo?! Proč?! Do prdele, já ji ho vyříznu z břicha, jestli ji Patrick neprovede potrat!" byl jsem už nepříčetný. Nechápal jsem, proč nepotratila. To děcko v ní bylo snad z železa nebo co?! Měl jsem chuť vše okolo sebe zničit.

,,A proč tak moc nechceš to dítě? Vždyť se to dalo čekat, že bude v tom, když jste spolu furt mrdali." promluvil na mě Ryan naštvaně.

,,Drž hubu! Já myslel, že bere prášky, do hajzlu! Ale ta svině si to dobře naplánovala! Už ji nechci nikdy vidět. Potrat a ať vypadne z mýho života navždy!" rozhodil jsem rukama a sáhl po flašce whisky, co tu měl Patrick ještě neotevřenou.

,,Torrenci, zamysli se. Třeba to bude kluk a bude tvým nástupcem. Co s tímhle vším, když budeš starej a nebudeš moct už fungovat? Potřebuješ nějakýho potomka. Tvůj otec si taky udělal před dvaceti osmi lety tebe." vložil se do debaty Danny.

,,Jenže mýmu fotrovi bylo třicet šest, když si mě udělal! A navíc mojí matku miloval a byla plnoletá narozdíl od Vivienne, kurva!" štěkl jsem po něm a pořádně si pak loknul z flašky whisky.

,,Torrence má pravdu. Nepleťte se do toho. On rozhodne, co ve svým životě chce mít nebo ne. Je to jenom jeho věc." zastal se mě Alex. Aspoň jedinej člověk s rozumem.

,,Moje slova," přitakal jsem a poplácal Alexe po rameni.

Najednou do Patrickovy pracovny přišel Blake. Nad jeho příchodem jsem si hlasitě povzdechl a otráveně protočil očima. Ještě ten mi tu chyběl!

,,Torrenci, Vivienne si to dítě chce nechat." oznámil mi a já se ironicky rozesmál. ,,Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby zůstala u nás a ty přijmul svoje dítě jako každý normální otec," dopověděl ještě a já se nedokázal přestat smát. Tohle ten idiot nemohl myslet vážně, ne?

,,Blakeu, mám obavy, jestli to děcko není náhodou tvoje, že na ni furt tak nedáš dopustit. Chudák holka ode mě dostala a ve finále to děcko je možná tvoje. A já kokot se tady rozčiluju zbytečně." zvyšoval jsem postupně hlas a nepřestal se při tom pobaveně usmívat.

,,Ty zmrde, co to meleš?!" zařval na mě Blake a vrazil mi pěstí do obličeje. Snad úplně poprvý v životě. Dal mi takovou ránu, že se mi z nosu okamžitě spustila krev a zatočila se mi hlava. Chytl jsem se za naražený nos, abych zadržel krvácení. ,,Dítě, který pod srdcem nosí Vivienne, je tvoje, ty zmrde! Přestaň z ní dělat kurvu a prober se už konečně! Jsi jako tvůj zasranej fotr! Už i vlastní dítě nenávidíš jako on!" vzal mě oběma rukama za ramena a začal mnou vytočeně třást.

,,Blakeu, pusť ho," ozvali se kluci, ale Blakea to nezastavilo. Přitiskl mě silou ke zdi a začal mi do obličeje vrážet jednu pěstí za druhou. Cítil jsem pachuť krve na jazyku, začala mi téct i z koutku úst.

,,To máš za Vivienne! Za to, že si dovoluješ mlátit holky, který nemaj žádnou sílu! Čůráku zasranej! Dobiju tě jako jsi ty dobil ji!" řval mi do obličeje a začal mi dávat pěsti i do břicha a žeber. Nebudu lhát, Blake měl zatracenou sílu a uměl se dost dobře prát. Proto byl do mýho gangu vybraný jako zabiják. Nikdy předtím jsme se ale neporvali. Brali jsme se jako bráchové, znali se odmala.

,,Blakeu, nech ho, do prdele! Zežíles?! Je to tvůj šéf!" zařval na něj někdo z kluků. Už jsem moc nevnímal z těch neustálých ran, co mi Blake dával.

,,Šéf?! Já ti mrdám na to, že je to šéf! Kdybych mohl, vypadnu z tohohle gangu, ale nemůžu! Kvůli slibu a teď i kvůli Vivienne, která potřebuje mojí pomoc! Vypadněte všichni a nechte nás o samotě! Torrence si potřebuje uvědomit, jaký má jeho dementní chování následky!" seřval Blake kluky a znovu se pak zaměřil na mě. Jeho rány a pěsti neměly snad konec. Cítil jsem neskutečnou bolest na hrudním koši, pravděpodobně mi narazil nebo rovnou zlomil žebra z toho, jaký rány mi dával. Byla to strašná bolest. Řval jsem bolestí.

,,P-přestaň," zachrčel jsem. Nemohl jsem už pořádně dýchat. Každý nádech mi způsoboval větší bolest na hrudním koši.

,,Nechápu Vivienne, že si chce nechat tvoje dítě. Od takovýho zmrda! Kdybych jen věděl, čeho jsi schopnej, nedovolil bych, abys ji ošukal! Přebral bych ti ji! A ona by teď čekala moje dítě!" funěl mi vztekle Blake do obličeje a zaměřil se teď pěstmi a ranami jen do mého obličeje. Mluvil pak ještě něco, ale to už jsem nevnímal. Zavíraly se mi pomalu oči...Nakonec se mi před očima setmělo a já byl osvobozen od bolesti.

Dominant blood ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat