Enemy roommates [1]

42. Jiskření

V Kaiovi po celou cestu z Anti-X převládal vztek. Sám se párkrát přistihl, že kvůli tomu nevěnoval celou pozornost řízení a do zatáček vjížděl příliš rychle. Kai se svými zkušenostmi však zvládl uřídit skoro všechno.

Na parkoviště na univerzitě však dojel pomalu, aby příliš nerušil ty, kteří spali v nedalekých budovách kolejí. Vydal se rovnou do pokoje, ale při chůzi mu hlavou běhaly ty samé myšlenky, co po cestě.

Právě jsem se zastal mutanta. Sám nečekal, že by to někdy přišlo... ale ano, zastával se Sheryl. Věděl totiž, že ona nebyla žádný démon, nemohla by být vrah ani zločinec - kdyby se tedy neprovinila už svou existencí.

A to Kaie taky štvalo. Kdo se vůbec rozhodl, že všichni mutanti mají být bráni za zločince? Vždyť je to nesmysl. Zrovna Dean by tohle mohl pochopit po tom, co zjistil o vlastní přítelkyni, že je to mutantka. Jenže Dean byl paličatý kretén a Kai už od něj nic rozumného ani nečekal.

Rázným krokem vešel do budovy a vstupní dveře za ním pomalu a tiše dovřely.

Kai moc dobře věděl, že mutanti mohli za smrt jeho matky, kterou kvůli tomu nikdy nepoznal. Ale co věděl, tak to vlastně byl jen jeden mutant, a navíc takový, který nežil zrovna ten nejlepší život ani před rokem padesát. Byl to narkoman, co byl dříve součástí nějakého gangu, ze kterého ho vykopli, a pak pokračoval v podobném životním stylu, ale sám. Kaiovu matku zabil, když se vracela domů z práce, přepadl ji v náhodné uličce kvůli té troše peněz, co měla na kartě. A stejně ho chytili a zastřelili policajti hned o ulici vedle.

Jenže zločinci jsou různí a procentuálně je vlastně více zločinců mezi lidmi, než mezi samotnými mutanty. Kaiovu matku mohl zabít jakýkoliv člověk, ať už to byla pravda krutá, jak jen mohla být.

Kai se zastavil před dveřmi s číslem 55 a tiše si povzdechl.

Ne, v tomhle už prostě nemohl s Anti-X souhlasit. Sheryl nebyla žádný zločinec, a to, že měla mutaci X-50 na tom nic neměnilo. S čím však souhlasil i nadále, byla mise na polapení Red-Eye a všech jeho společníků. Tohle zločinci skutečně byli, protože už měli něco ve svých kriminálních záznamech, a to mluvilo za vše.

Kai konečně svou studentskou kartou otevřel dveře a tiše vešel dovnitř. V Andrého pokoji ještě svítila lampička a dveře byly pootevřené, a tak tam Kai opatrně nakoukl.

André ležel na posteli, jako by usnul v pozici, ve které to úplně neplánoval. Jeho mobil ležel poblíž na stolku a jedna ruka visela Andrému dolů z postele.

„Čekal snad na to, až se vrátím?" Kaie ta myšlenka zahřála na srdci, ale sám jí příliš nevěřil, neboť mu to nepřipadalo jako rozumná věc. Tiše vešel do Andrého pokoje a vzal do rukou přikrývku, která byla smuchlaná v nohách postele. Opatrně ji přes Andrého přetáhl, aby ho neprobudil, a potom zhasl i jeho lampičku.

Za stejného ticha za sebou zavřel dveře a vytratil se do svého pokoje, kde po večerní hygieně během pár minut usnul.

...

Kaiovi se zdál sen, příliš zmatený a chaotický na to, aby si všechno
zapamatoval. Stál na vrcholku věže, jejíž zdi vedly dolů do hlubokého prázdna, které bylo všude kolem.

Před ním stála Sheryl. Dívala se na něj a nic neříkala, jako by jen čekala, co Kai udělá. Kai si uvědomil, že v ruce drží papírovou herní kartu tak, aby obě její strany mířily do stran, takže ani jedna nebyla nahoře ani dole. Také si všiml, že jeho ruce nejsou doopravdy jeho, ale Deanovy. Podíval se zpátky na Sheryl.