Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|VIVIENNE|
Ležela jsem na nemocničním lehátku a držela za ruku Torrence, který stál u mě a byl stejně jako já už netrpělivý na příchod pana doktora. Na tenhle den jsme čekali jako na nic jiného. Dnes se mělo konečně s jistotou zjistit, co je naše děťátko za pohlaví. Byla jsem už v devatenáctém týdnu těhotenství.
,,Já už se tak nemůžu dočkat, snad je naše malé v pořádku," zaculila jsem se na Torrence a on se nad tím uchechtl.
,,Neboj se, je zdravý a silný po mně," políbil mě na čelo a pak i na bříško. Malé hned po tom, co uslyšelo jeho hlas, začalo kopat. Cítila jsem jeho ručičky a nožičky...Už jsem se jej chtěla dotýkat naživo a pochovat si ho v náruči. Na roli maminky jsem se strašně moc těšila.
,,Kope pokaždé, co uslyšíš váš hlas," usmála jsem se na Torrence.
,,Protože cítí, jak moc ho miluju," odpověděl s úsměvem a políbil mě znovu na bříško.
,,Tak jsem tu. Jak se cítíte, Vivienne? Jste připravena zjistit, co to bude?" přišel za námi do ordinace pan doktor. Byli jsme na soukromé klinice a Torrence se s tímto doktorem znal ještě dřív, než šel studovat medicínu. Byli to prý dobří kamarádi ze školy.
,,Tak sem s tím, Georgi, jsme už oba nedočkaví," řekl mu Torrence, držíc mě stále za ruku.
,,Dobrá, jdeme na to," usmál se doktor a posadil se na malou točící židličku, co byla u mého lehátka. Vzal do ruky jakýsi gel a potřel mi tím bříško. Trochu to studilo, ale na to už jsem byla zvyklá. Potom mi po bříšku začal přejíždět ultrazvukovým přístrojem a zapnul monitor, na kterém se jevil ultrazvuk našeho děťátka. Já i Torrence jsme ihned upřeli zrak na monitor a ani se nehli. ,,Vidíte? Tady je vaše dítě. Vypadá naprosto v pořádku," oznámil nám doktor a ukázal prstem na monitor.
,,Je tak krásný," vydechla jsem a ucítila, jak mě při pohledu na malého v očích zaštípaly slzy. Ten pocit, co jsem v ten daný moment cítila, se nedal snad ani slovy popsat.
,,No a už víš, co to je, Georgi?" zeptal se ho Torrence.
,,No nebudu vás už trápit...Budete mít holčičku." jen co to vyslovil, rozplakala jsem se samým štěstím a Torrence se ke mně sklonil, aby mě mohl políbit na rty.
,,Tak my budeme mít dcerku," usmál se radostně Torrence. ,,Neplakej, Viv," setřel mi prsty mé stékající slzy po tváři.
,,Moc jsem si holčičku přála," řekla jsem mezi vzlyky a objala si rukama bříško.
,,No vidíš, máš ji." políbil mě znovu na rty a pak mě pohladil po bříšku.
,,Chcete vytisknout ultrazvuk vaší holčičky jako vždy?" zeptal se nás doktor.
,,Ano," odpověděli jsme s Torrencem naráz a pak si mezi sebou vyměnili zářivé úsměvy. I v jeho očích se dalo hned vyčíst to štěstí a radost, kterou jsem cítila já. Teď mi nemohl nikdo tvrdit, že mě a naše dítě Torrence nemiluje.
,,Moc vám k holčičce gratuluji, ale stále na sebe musíte dávat pozor, Vivienne. Protože nezapomínejte...Jste v rizikovém těhotenství." promluvil ke mně doktor a otřel mi kapesníkem bříško od gelu. Jen jsem mu to odkývala a Torrence mi pomohl zvednout se z lehátka.
,,Díky za všechno, Georgi. Půjdeme teď tu novinu oslavit domů," řekl mu Torrence a převzal od něj fotografii naší malé.
,,Nemáš za co a užijte si to. Uvidíme se opět za měsíc," rozloučil se s námi oběma doktor.
,,Pojď, Viv, doma už na nás čekají kluci. Už se tak těším, až to všem oznámíme," chytil mě Torrence za ruku a propletl si se mnou prsty.
