tvůj poslední výdech✨️ [stalin27🧿]

asi žijem moc rychle [11]

Calin
Ťukání na dveře mě probudí z přemýšlení. Že by si Petr přišel promluvit? Napadne mě, když se zvedám z šedého gauče. Otevřu dveře a v nich vidím Viktora s dvěmi flaškami piva.

,,Čau brácho, přišel jsi mi zvláštní když si odcházel tak jsem si přišel promluvit." Řekne a podá mi jednu flašku piva. Chvíli na ní zírám a pak si ji bez váhání vezmu.
,,Jo necítím se teď zrovna nejlíp, ale nechci o tom mluvit." Posadíme se na gauč a napijeme se vychladlého piva.
,,Nemusíš o tom mluvit teď, ale kdybys potřeboval jsem tu pro tebe." Řekne a vytvoří mi tak úsměv na tváři.
,,Dík brácha," zasměju se. Na stole mi začne zvonit mobil.
,,Měl bys mu to zvednout." řekne Viktor. Zhluboka se nadechnu a zvednu hrající mobil ze stolu.
,,Ano?" Řeknu nejistě.
,,Caline," zazní z mobilu.
,,Petře?" Slyším jako by mobil spadl na zem.
,,Petře?!" Opakuji znovu, poněkud hlasitěji. Neváhám ani sekundu a rozběhnu se pryč.
,,Caline, kam běžíš?" Slyším Viktora u dveří a neobut běžím ven. Přiběhnu k domu Petra a zběsile zazvoním na zvonek, avšak nikdo neotevírá. Jako by byl dům zcela prázdný. Na červených tvářích mi tečou studené kapky. Rozhlédnu se po domu a všimnu si otevřeného okna v druhém patře. Naštěstí je v jeho blízkosti vysoká lípa.

Šplhám jak nejrychleji umím, už jsem na větvy u jeho okna, když v tom větev praskne. Stihnu ještě skočit a zachytím se za parapet. Vytáhnu se dovnitř a v tom vidím na zemi ležet Petra. Ihned vezmu mobil a volám záchranku.

Konečně přijela sanitka a na nosítkách ho dává dovnitř.
,,Petře, prosím. Jestli se ti něco stane nikdy si to neodpustím." Říkám když mi sanitka mizí z dohledu. Mám nějaký pocit, že to všechno je má vina. Že jsem vše měl udělat jinak.