Le Bateau ivre (Larry, CZ)

Le Bateau ivre

Pro Harryho, mladého kudrnáče s těma nejzelenějšíma očima, to byl den jako každý jiný. Výjimkou bylo jen to, že se měl stát konečně strýčkem. Devět měsíců se těšil z těhotenství jeho sestry a plánoval, jak jí se vším pomůže. A ten den měl konečně dnes přijít. Gemmin přítel mu volal kolem páté odpolední, že jedou do porodnice. A dokonce to bylo tak horké, že jeli sanitkou. Harry byl zrovna na cestě do knihkupectví, ale vše zahodil a vydal se okamžitě na metro, aby ho dovezlo k nedaleké nemocnici.

Pro Louise, drobného chlapce s modrýma očima, ze kterých už dávno vyplakal veškeré své jiskřičky, to byl ovšem začátek konce. V ten samý den se totiž pokusil o sebevraždu. V noci, asi kolem druhé ranní, si poprvé a naposledy porušil alabastrovou kůži nožem. Úmyslně. A dost hluboko, ale ne dobře. Minimálně v jeho očích ne.

Když se Louis po několika hodinách probudil v nemocniční posteli s ukrutnou bolestí celého těla, rozplakal se. Chtěl se probudit v nebi, nevyšlo to. Jeho matka, která mu jediná zbyla, ho stihla zachránit. A on tak udělal další rány na duši nejen sobě, ale i jí. Už ho nikdy nenechá samotného, pomyslel si.

xxx

Bylo čtyřicet minut po páté a Harry zmateně pobíhal po chodbách nemocnice. Sestra mu řekla, že k porodnímu oddělení vede cesta rovně, doprava, doleva a ještě jednou doprava. Nebo snad zahnul špatně? Povzdechl si a rozběhl se do dalších prosklených dveří, aniž by si přečetl nápis na nich. Probíhal chodbami jednotky intenzivní péče a neohroženě nahlížel do pokojů s okny, kde nebyly zatažené žaluzie. Poskakoval a vyhýbal se sestrám, až mu z toho plandala plátěná taška všude možně. A uvolněná černá kravata na bílé košili rozepnuté na poslední dva knoflíčky na tom nebyla jinak.

Harry běžel dál, i když mu bylo jasné, že se na sál nedostane. Zrovna se otáčel do jednoho z oken pokoje, když najednou v rychlosti narazil do něčeho hlavou. Okamžitě zastavil a chytil se za nos. Bolel jako čert a když oddálil svou ruku, zjistil, že mu z něj teče taky hodně krve. Kudrnáčovi se začaly před očima dělat mžitky. Zavrávoral a pokusil se opřít o dveře, které byly ale náhle zavřeny ženou, která tohle celé nechtěně způsobila. Neslyšel její výkřik, když se s pohledem do pokoje zřítil k zemi. Poslední co viděl před tím, než upadl do mdlob, byl překrásný chlapec s obvazy na pravém zápěstí.

xxx

Zelenooký se probudil na jednoduchém pokoji. Ležel na lůžku a vedle něj stála zdravotní sestra. Zvedl se do sedu a zahuhlal, jak dlouho spal.

„Asi deset minut. Ale měl byste si odpočinout, pane. Nic vám není, ale-" Harry jí nenechal dokončit větu.

„To je v pořádku, děkuju. Musím hned odejít." kvůli tamponům v nose zněl vtipně, ale do smíchu mu nebylo.

„Teoreticky vás pustit můžu, ale nedoporučovala bych to." povzdechla si milá sestřička. Harry chtěl i tak podepsat reverz.

Po podškrábnutí papíru odešel z místnosti a ihned se zbavil tamponů. Zavřel oči a vyhodil je do koše. Nemohl se na ně ani podívat.

Zkontroloval telefon a příchozí SMSku od sestřina přítele.

Nakonec nas poslali domu, plany poplach. G ma pry jeste par dni cas :-)

Zíral na displej svého telefonu jako na nějaké zjevení. Pár dnů čas? No je pravda, že má termín až za týden. Ale stejně se mu to celé nezdálo.

Z nemocnice hledal cestu stejně těžko, jako do ní. Šel po své paměti a ocitl se zas na modrém oddělení. Procházel stejnou chodbou JIPky jako minule, když k němu přiběhla povědomá žena.