6 variant smrti

Dveře

###

Pro Finna to bylo těžké. Přišel do města, o kterém mu řekla ta žena. Hned věděl, kde ta rodina bydlí, viděl černý vůz obvázaný květinami, rozhodl se, že to co slíbil, splní později.

Kráčel městem a věděl, že si musí najít nějakou práci a střechu nad hlavou.

Věděl, že to nebude úplně snadné. Procházel tím městem celý den. Byl unavený a hladový, pil vodu z vodovodů až uviděl továrnu. Stála na konci města. Byla to vysoká šedivá budova.

Na velkých vratech visela cedule: „Shání se nový zaměstnanec."

Otevřel ty velká vrata. Uviděl velký temný prostor, kde dopadalo světlo jen z malých oken. Vytvářelo to takový dojem paprsků.

„Kdo je?" Řekl Finnovi neznámý hlas. Inn nadskočil, protože si ho nevšiml až teď si ho všiml, když vystoupil z poza tmy.

„Jsem tu kvůli tý práci."

„Víš, co to obnáší?" Řekl ten muž.

„Ne?"

„Je to práce s jistými riziky." Ukázal kolem sebe.

„To bych zvládnul." Řekl.

„No...já nevím. Budeš tu na zkoušku, ale když to s tebou půjde....každopádně tohle bude tvůj plat." Finn se podíval na plat. Byl docela vysoký. Bylo asi tím, že tuhle práci moc lidí nechce.

„Kolik ti je let?"

Finn přemýšlel, jestli má lhát. Věděl, že v budoucnosti bude muset lhát, když se bude stěhovat a měnit identitu, kvůli nesmrtelnosti, ale teď lhát nemusí, teď ještě ne.

„Je mi 17."

„Tak to jdi jinam."

„Ale já bych to zvládnul."

„Nechci tě mít na svědomí, kdyby se ti něco stalo."

Na to Finn už myslel, ale věděl, že s tou samoléčitelskou schopností se dostane ze všeho.

„Když zvládnu složit tohle bez návodu. Přijmete mě?" Řekl a ukázal na spoustu rozmontovaných částek, které se měly složit.

„Dobrá." Řekl a začal se smát.

Finn si k tomu klekl. Ze začátku nevěděl, jak to sestrojit, podíval se na to z jiné perspektivy a hned mu to šlo lépe, jeho prsty se jen kmitaly.

On řekl za hodinu: „Mám to hotový."

Muž k němu přišel a vyjeveně se na něj díval.

„Beru tě." Natáhl ruku, aby stvrdili pracovní nabídku.

Finn mu potřásl rukou.

„Mimochodem jmenuju se Russel."

„Já Finn."

„Zítra začneš Finne." Řekla usmál se na něj.

„Russele, mohl bych se tě na něco zeptat: Neznáš tady nějaké levné ubytování?"

„Na levné ubytování kašli. Můžeš spát na půdě." Řekl a ukázal na schody.

Finn vyšel po schodech. Otevřel dveře a uviděl malou místnustku. Byla tam úzká postel a malá skříň. Světlo jsem dopadalo ze střešního okna.

Normální člověk by tam nechtěl spát, ale Finnovi to bylo jedno.

Vyšel z pokoje a řekl: „Beru."

On se jen usmál a řekl: „Nechám tě tu o samotě. Musím jít za rodinou."

Finn se na něj usmál a lehl si na postel.

Finn další noci moc nespal. Nebylo to kvůli posteli, ale kvůli poslům z věčného vězení, kteří hledají zločince v cizích myslích. Vždycky, když přes něj prošli, bylo to jako by ho někdo probodl.

Nevadilo mu, že ho probouzí, ikdyby to sebevíc bolelo, aspoň se mu nezdálo o jeho přátelích a rodině, které už nikdy neuvidí.

Přes den přes něj procházeli lidé do Říše mrtvých. Byla to pro Finna stejná bolest, ale věděl, že pro svoje bližní udělala to, co musel.

Cítil, jak lidé v Říši mrtvých a Věčného vězení se chtějí vracet na Zem, ale on držel dveře zavřené. Otevřel dveře jen když šli lidé tam, tedy kromě poslů a když dostal příkaz od Railyho, aby otevřel těm, kteří jsou ve Věčném vězení drženi nedobrovolně.

Byla to těžká práce, ale Finn věděl do čeho šel, a proto se jí snažil ovládat, co nejlépe.

Za čas si zvykl žít tady. Ikdyž tu vládlo neúprosné slunce, které Finna opálilo do hněda. Probudil se, dal si malou snídani, šel pracovat, o obědní pauze šel ven a přijímal mrtvé dveřmi, zase pracoval, zase šel ven a přijímal mrtvé, pak šel spát tím divným spánkem.