Když jsme koukali na hvězdy

53. - BENJAMIN

„Too much love will kill you just as sure as none at all."
- Queen

Když zaparkuju před školou, hned si všimnu Adrianne s knížkou, jak sedí v tureckém sedu u stromu kousek od budovy. Vypadá úplně jinak než před pár měsíci.

Ode dne, co jsem Adrianne Jacobsovou poznal, jsem ji považoval za tupou roztleskávačku, jejímž smyslem života je být oblíbená a chodit s nejoblíbenějším klukem na škole. A když začala chodit s Cameronem, jen mě v tom utvrdila.

Od jejich rozchodu se ale úplně změnila. Odešla od roztleskávaček, přestala se oblékat jako kurva, začala číst a trávit čas jen sama se sebou.

Netuším, proč se s Cameronem rozešli, ale není jediná, kdo se od té doby změnil. I Cameron je jiný. Je hrubší, na ledu i mimo něj. Všímám si, že se ho kluci začínají bát a já se jim vůbec nedivím po tom vystoupení před školou před pár dny.

„Můžu na chvíli?" zeptám se Addy, která leknutím nadskočí.

„Bože, Bene," vydechne, „strašně jsem se lekla."

Posadím se naproti ní a až v ten moment si všimnu jejích zarudlých očí.

„Tys brečela?"

Rychle zavrtí hlavou. „Jen jsem toho moc nenaspala."

„Já vím, že nejsme bůhví jací kamarádi, ale můžeš se mnou mluvit, Addy. Já nejsem jako Cameron."

Vzhlédne ke mně a po tváři jí steče první, nebo spíš další slza.

„Od toho incidentu jsme spolu nemluvili," zkonstatuju.

„Měl jsi moc práce s tou svou novou přítelkyní." Když vysloví poslední slovo, ušklíbne se.

„Není to tak, jak si myslíš," zavrtím hlavou.

„A jak to teda je, Benjamine? Vyznáš Kayle lásku a přitom se tu vodíš za ručičku s tou blonďatou pindou?"

„Je to složitý."

Uchechtne se. „To vždycky."

„Nechci, abys mě nenáviděla. Stačí, že mě nenávidí tvoje sestra."

„A taky pro to má dobrý důvod."

„To nepopírám."

„Proč jsi vlastně přišel, Bene? Za poslední dny ses na mě ani nepodíval."

Povzdychnu si. „Nechtěl jsem, aby ses na mě dívala přesně tak, jak se na mě díváš teď. Sám se nenávidím, Addy, věř mi. Nepotřebuju, aby mě nenáviděli ještě všichni ostatní." Odmlčím se. „Chtěl jsem se tě jen zeptat, jak se máš. V poslední době tě není moc vidět."

Sklopí zrak a začne si dloubat nehty. „Kayla ti to neříkala? O tom, co se stalo?"

Zavrtím hlavou.

„Vlastně jsem ti to nechtěla říkat, protože jsi s ním v týmu a navíc tě teď fakt trochu nesnáším, ale musím o tom s někým mluvit. A teď vlastně nemám moc s kým jiným."

„Jak to?"

„Holky se na mě vykašlaly. Když jsme se rozešli, už jsem pro ně nebyla dost dobrá. Dost zajímavá."

Vždycky jsem věděl, že tyhle holky jsou mrchy, ale netušil jsem, že až takové. „Tak povídej."

„Cameron není takový, jak si o něm lidi myslí. Není hodnej a není ani slušnej." Vzhlédne ke mně. „Je to zlej člověk, Bene. Opravdu zlej."

„Něco ti udělal?"

„Pokusil se mě znásilnit," pronese klidným hlasem, načež se usměje. „Páni, netušila jsem, že to zvládnu vyslovit tak klidně.

„Bože, Addy."

„To je dobrý, vlastně se nic moc nestalo. Jeden kluk mě zachránil," pousměje se.

„To musíš nahlásit, nemůže mu to jen tak projít."

„Stejně by mu to prošlo. Trenér zatahá za pár nitek a nakonec mu ještě udělí medaili za nejlepšího kapitána nebo tak něco," uchechtne se. „Nemám o tom žádný důkaz, nikdo mi neuvěří."

Hledím jí do modrých očí, ve kterých se zračí tolik bezmoci. Na moment mi připomene Kaylu. A v ten moment mi to dojde.

„Lily je ředitelova dcera."

„A?"

„Přemluvím ji, aby nám pomohla. Když seženeme nějaký důkaz a ona se přimluví, vyhodí ho ze školy a už nikdy ho neuvidíš."

„A proč by to asi tak dělala?"

Odvrátím od ní pohled a instinktivně ho zapíchnu do Lily, která právě přijela na parkoviště ve svém mrňavém růžovém autě. „Protože vím o něčem, po čem touží. Pro co by udělala cokoli."

„A co to je?"

Zhluboka se nadechnu. „Já."