Two little spiders [Peter Parker ff]

20.

Jubilejní speciální dlouhá a zajímavá kapitola tak si ji užijte.

Ráno jsem se probudila. Na zvonění budíku, dneska je čtvrtek snad to přežiju, je dlouhej den a já jsem unavená už teď a to jsem ani nevstala z postele.

Když jsem se tedy po nějaké chvíli konečně rozhodla vstát z postele, trochu se mi zatočila hlava, ale po chvíli se to naštěstí zlepšilo. Udělala jsem si mou takovou "ranní rutinu" nevím jak to jinak nazvat.

Vydala jsem se na autobusovou zastávku a vlastně docela normální školní den, normální teenage holky. I když to je možná jedna z posledních věcí co jsem protože poslední dobou si připadám i víc jako skála, než normální teenage holka.

Po škole jsem se automaticky vydala na trénink v mém nádherném Spider-obleku. Už teď ale cítím, že je něco jinak, prostě takový divný pocit jako by se mělo něco dneska stát. Něco vážně důležitého.

Dostala jsem se do budovy a můj parťák dneska nikde, možná má zpoždění a nebo se na to dneska vysral, což je samozřejmě taky možnost.

Stála jsem opěrná o zeď tělocvičny a čekala na mého parťáka. Když se konečně otevřely dveře nestál v nich Spider-kluk ale pan Stark.

,,Dobrý den, Natali. Ale Spider-kluk dneska nepřijde. Potřebuju s tebou něco probrat a vážně nepotřebuji, aby u toho byl i on. Takže se běž převléct do normálního oblečení a za pět minut ať seš tady, šatna je po schodech nahoru třetí dveře nalevo" řekl pan Stark. Já se tedy vydala po stejné cestě jak mě navigoval pan Stark. Překvapivě jsem se dostala do šatny a byly tam i moje věci.

Rychle jsem se teda převlekla do něčeho normalnějšího a vydala se zpátky dolů. Pan Stark už tam nedočkavě čekal, jakoby on vždycky došel včas.

,,No konečně jsi tady, už jsem myslel že jsi vyskočila oknem ven. Pojď za mnou, radši" a jak řekl tak jsem taky udělala.

Chvíli jsme šli tohle místo je totiž nesnesitelně velký, nechápu jak se tady může někdo vyznat. Po nějaké chvíli chůze jsme se dostali do pracovny pana Starka.

Nabídl mi židli na kterou jsem se taky posadila. Pan Stark si sedl naproti mně a hledal chvíli něco a notebooku.

Po chvíli se ale ozval: ,,Takže Natali, mám pro vás novinku která vás velmi překvapí si myslím jen nevím jestli pozitivně nebo negativně" začal pan Stark a zdál se být docela nervózní.

,,Jak jistě víte pár tréninku dozadu vám byla odebírána krev na zkoumání do laboratoře zkoumalo se vaše a Spider-klukovo DNA."

,,Ano pane Starku, tohle všechno vím, bylo nám to řečeno při odebírání."

,,Ale to co vám při odebírání krve neřekli bylo že se našla shoda."

,,Jaká shoda?" zeptala jsem se skoro okamžitě pana Starka, protože jsem vážně zvědavá.

,,Shoda mezi vaší a mou krví, zkoušel jsem poslat vzorky DNA na testy otcovství a ty říkají, že jsem tvůj otec."

Byla jsem velice překvapená, protože si myslím, že si ze mě blbě střílí.

,,Ale vždyť to nebylo možné, můj otec zemřel když mi byly tři. Není možné aby nyní seděl prede mnou."

,,Zjistilo se, že váš otec vlastně nebyl vás otec, ale s největší pravděpodobností jen přítel vaší matky. A vážně se omlouvám že jsem si tě nevzal do péče už dřív, tvoje matka v rodném listu nedopsala kolonku pro otce. Neměl jsem možnost jak si tě vzít do péče."

Začínalo mi to docela dávat smysl, vzhledově i povahově jsem mu docela podobná, ale stále mám pocit, že tohle není reálné a že je to jen nějaký podivný sen.

,,Jak dlouho to víte? Ví to teta? Jak to bude teď?" docela začínám panikařit popravdě.

,,V klidu, v klidu, vím to asi týden nechtěl jsem ti to zatím říkat nebyla vhodná chvíle pro to ti o tom říct. Ano, s tvou tetou jsem o tom mluvil.
A teď to bude tak že tě Happy odveze domů, ty si zbalíš své věci a přestěhuješ si je sem. Začneš tu bydlet, aby měla tvoje teta konečně pořádnou volnost v životě a ano o tomto jsem jí taky říkal" odpověděl mi na vsechny mé zatím položené otázky pan Stark nebo otec, Tony, táta, vážně nevím.

,,A jak to bude se školou?" zeptala jsem se na pro mě velice podstatnou otázku.

,,Do školy tě bude vozit Happy, ale ne přímo ke škole, aby nikdo nepojal podezření. Nikomu prosím neříkej kdo jsi. Nepotřebuju větší nával novinářů než už mám dobře?"

,,Dobře."