Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|VIVIENNE|
Probudila jsem se v Torrencově objetí, zatímco on ještě dál tvrdě a spokojeně spal. Milovala jsem, když jsem se probudila dřív než on a mohla se k němu tulit bez toho, aniž by mě od sebe odstrčil nebo na mě otráveně vrčel. Moc u něj nebylo zvykem, aby měl dobrou náladu, hlavně poslední dobou, ale dnes v noci mě mile jeho chování překvapilo.
Musela jsem se při pohledu na něj usmát. Když spal, vypadal tak klidně a uvolněně. Neodolala jsem a vtiskla mu něžný polibek na tvář. To, jak moc jsem ho milovala, se nedalo ani slovy popsat. Obětovala bych pro něj cokoli, i život.
Z nehnutého pozorování mě probralo až to, když se Torrence přetočil na druhý bok a něco ve spánku nesrozumitelně zamumlal. Dívala jsem se na něj už vážně dlouho, určitě tak dobrých deset až patnáct minut, tak jsem se rozhodla, že už bych konečně mohla vstát a nechat ho tu spát v klidu dál. Nazula jsem si bačkory a v dlouhým pyžamu, z kterého jsem se ještě nechtěla převlékat, jsem se vydala potichounku pryč.
Naposledy jsem se podívala na jeho krásné spící tělo a opustila naší ložnici. Moje kroky první zamířily do koupelny, kde jsem vykonala klasicky ranní hygienu, a poté se šla podívat dolů do přízemí s myšlenkou najít něco dobrého k jídlu, protože už jsem cítila, jak mě malá silně tahá hlady za pupeční šňůru.
,,Dobré ráno, Vivienne? Co to, že jsi tak brzo vzhůru?" zavolal na mě Ryan, když jsem procházela kolem jídelny.
,,Dobré ráno, mám strašný hlad," řekla jsem a vešla do jídelny, kde už seděli všichni kluci u plného stolu jídla a mluvili mezi sebou.
,,Jen si nabídni, jídla je tu dost," usmál se na mě Blake a nabídl mi prázdnou židli vedle sebe.
,,Moc děkuji," opětovala jsem mu úsměv a šla se posadit vedle něj.
,,Torrence ještě spí?" zeptal se mě Danny, pijící jako jediný ze skleničky už rovnou whisky.
,,Ano, spí," odpověděla jsem a očima začala zkoumat tu dokonalost před sebou. Byly tu různé koláče, sušenky, pečivo, vajíčka natvrdo, marmelády, lívance, vafle, ovoce, čokolády, karamel...Hned jsem si nabrala na prázdný talíř koláč, sušenky, croissant, ovoce, vafle a polila si něco z toho čokoládou a mým oblíbeným karamelem. Nevěděla jsem, co si dát z toho dřív. Zbíhaly se mi na všechno sliny.
,,Vivienne, když už jsi tady, asi bys měla něco vědět," promluvil ke mně Danny a já zpozorněla. Stejně tak i zbytek kluků.
,,O co jde?" zeptala jsem se.
,,Ten muž, co tu včera byl," na chvilku se odmlčel a já těžce polkla, ,,čeká tě na zahradě a chce s tebou o něčem mluvit,"
,,Cože?" vytřeštila jsem oči.
,,Přišel sem před deseti minutami a tvrdil, že tě tu počká, aby si s tebou promluvil o něčem vážným," doplnil Dannyho Tony.
,,Ale proč? Co?" ničemu jsem nerozuměla. Proč se mnou ten muž chtěl mluvit? O mé matce? Že ji znal? Nebo mu má matka dluží peníze a on je chce nazpět? Proboha...
,,Neřekl nám, o čem s tebou chce mluvit. Prý to je tajný." odvětil Ryan.
,,Já za ním nejdu, co když...Co když mi ublíží?" začala jsem panikařit.
,,Uklidni se, Viv. On ti neublíží. Klidně tě tam za ním doprovodím, abys měla jistotu, že ti nic neudělá," řekl mi Blake a pohladil mě po ruce.
Nechtělo se mi do toho, ale pravděpodobně jsem neměla na výběr...
Kývla jsem proto na Blakeova slova a společně se vydali na zahradu. Celou dobu jsem se držela Blakea a špatně se mi dýchalo. Modlila jsem se v duchu za všechny svatý, abych od toho muže nezjistila nic, co by mě vyděsilo, protože...Od mafiánů se dá čekat ledacos...
Spatřili jsme ho, jak stojí u keřů s růžemi a s rukama za zády je zaujatý tou veškerou krásou okolo. Usmíval se a nevypadal, že by měl špatné úmysly.
,,Pane Corrado, vedu vám Vivienne," oznámil mu Blake a ten muž se k nám hned otočil obličejem. Při pohledu na mě se jeho spokojený úsměv rozšířil ještě víc.
,,Rád tě opět vidím, Vivienne," řekl mi a přešel ke mně blíž. Já se ani nehla. Měla jsem pocit, že mám v krku obrovský knedlík a nemůžu ani mluvit. ,,Necháš nás tu o samotě, Blakeu? Chci být s Vivienne sám, prosím,"
,,Jistě, pane Corrado," kývl mu na to Blake a opustil rychle zahradu.
,,Tak konečně sami," uchechtl se na mě pak ten muž a já se lehce zachvěla strachem. ,,Neboj se, já ti neublížím, pojď, projdeme se. Zahrada je tu velká. Nerad jen tak stojím,"
,,O čem se mnou chcete mluvit?" vypadlo ze mě tiše. ,,Raději bych tu zůstala stát."
,,Vivienne, to co ti řeknu, tě asi vyděsí, ale musíš mi věřit, dobře?" podíval se mi vážně do očí a vzal můj obličej do svých dlaní. ,,Začneme jednodušeji...Vivienne, víš, kdo je tvůj otec?" položil mi první otázku.
,,N-nevím," vykoktala jsem.
,,Matka ti o něm nikdy nevyprávěla?"
,,N-ne,"
,,Dobrá...Asi chápu důvod, proč to před tebou zatajila...Víš...já vím, kdo je tvůj otec,"
,,Moment...Cože?" vykulila jsem oči a dala jeho ruce pryč z mého obličeje, přičemž jsem od něj ustoupila o kousek dál.
,,Jsem to já, Vivienne. Já jsem tvůj otec a rád bych tě vzal k sobě domů, abychom se spolu najedli a víc si o tom popovídali."
Nechtěla jsem tomu věřit.
Já jsem dcera mafiána?
Co tohle je za blbost?
Já přece...Já přece nemůžu být jeho dcera....
,,To musí být zřejmě omyl, pane," řekla jsem mu.
,,Není to omyl, je to pravda, Vivienne a rád bych ocenil, kdybychom se více poznali." odpověděl mi na to naprosto vážným hlasem a výrazem v očích.
Naprosto jsem zkameněla.
—————— Zdravím! Tak tu máme další díl ❤️. Omlouvám se za zpoždění🙃, nějak se mi ta kapitola vymazala, takže jsem ji musela celou přepisovat od znova XD. Doufám, že se líbí a budete číst dál 😌✨.
