The longest dream of my life (CZ)

9. kapitola

Další den se mnou ve škole Finn vůbec nemluví. Se zklamáním se proto po skončení poslední hodiny co nejrychleji balím a odcházím směrem ke dveřím. Jakmile se však dotknu kliky, zaslechnu poměrně hlasité volání. "Počkej!!!" Ani se neunavuji doufat, že by to snad bylo na mě a na kliku zatlačím. V tom se však ozývá ještě hlasitěji: "Jacku Messi, zastav se nebo po tobě něco hodim!!!" Jak milé pomyslím si a začínám se prodírat davem lidí kolem sebe.

Jakmile se z davu vyprostím, spatřím Finna zápasícího s tkaničkami u boty a nad ním jeho rozhrabanou skříňku. Ohlédne se směrem ke mně jako by chtěl zase zavolat, když v tom si mě všimne. "Já věděl, že přijdeš" zazubí se a vrátí svou pozornost zpátky svým tkaničkám. "To víš, kdo by se nevrátil po takový výhružce." Na chvíli se odmlčím a opřu se o řadu skříněk. "Nechceš pomoct?" Trochu se k němu nakloním, abych lépe viděl na jeho ruce. Trochu se mu třesou a strašně rychle jimi máchá ze strany na stranu, jak se snaží tkaničky co nejrychleji zavázat. "Ha ha."odpoví. "Náhodou už to skoro mám." Na chvíli se zastaví a začně tkaničky zavazovat normální rychlostí. Během vteřiny je hotovo. "Novidíš, jak si šikovnej." Pochválím ho. Z jeho výrazu se však zdá, že to jako kompliment nebral. Už má zavázanou i druhou botu a posbírané věci, takže mu nic nebrání v odchodu. Stoupne si a probodne mě očima. "Hele, jestli si přišel rejpat, tak se zase seber a běž." Rozpřáhnu rukama, na důkaz rozčílení. "Tyhle tvoje náhlý změny nálad mě fakt švou. Nejdřív na mě halekáš přes celou školu a pak mě zase posíláš do háje! Nejdřív se urážíš kvůli tomu, že tě nazvou buznou a pak mě líbáš na ulici po pár dnech známosti! A pak se mnou pro změnu zase nemluvíš!" Sklopí pohled k zemi. "Teď s tebou mluvim." Naštvaně si odfrknu a otáčím se k odchodu. Finn mě ale rychle dohání a přizpůsobuje se mému tempu. "Promiň, všechno ti to vysvětlim. Nechceš se jít projít?" Nevím, jestli tě chci ještě někdy vidět. Opravdu bych sám sebe potěšil, kdyby tahle věta nezůstala jen v mé hlavě, ale bohužel se tak stává. "Neodpověď se bere jako ano." Pokračuje Finn a krčí rameny. Společně pak vycházíme ze školy a vydáváme se směrem k parku.