Snamione: Ve středu moci

Příčná ulice 8

Hermiona trpělivě seděla v obchodě pana Ollivandera, jehož věk si neodvažovala ani odhadovat, a sledovala, jak její syn soustředěně mával hůlkami, jenže výsledky byly katastrofální. Po hodině zkoušení vyprchal obvyklý elán i z prodejce. Stále mumlal o Hermioně staré hůlce ze dřeva vinné révy a jádra z blány dračího srdce, Lilyině bezovém dřevě a žíni z jednorožce, zatímco uštvaně pochodoval po svém obchodě mezi troskami regálů. Po opakovaných explozích již ztratil chuť vše neustále opravovat – stejně jako Lily, která se vypařila po třetím pokusu za Teddym.

„Chlapče, jste skutečný oříšek," pronesl Ollivander na odlehčenou, avšak orosené čelo ukazovalo, jak obchodník úporně přemýšlel. „Možná bychom mohli zkusit tvrdší dřevo, i když pro začínající kouzelníky jsou mnohem vhodnější poddajné hůlky..."

„Ebenové dřevo a blána z dračího srdce," vydechla nahlas Hermiona, když jí náhle došlo, jaká hůlka si ji nakonec zvolila. „Čínský ohnivý drak." Ollivander povytáhl obočí, než mu došla spojitost.

„Vy a vás choť... Totožné hůlky."

Regie znuděně těkal očima mezi matkou a prodejcem, dokud mu kouzelník nevložil do dlaně černou hůlku. Hermiona již čekala příval emocí, avšak sinalý chlapec s černými vlasy unaveným máchnutím zdecimoval polovinu obchodu, že se dokonce kolemjdoucí zastavili u výlohy. Čarodějka začala urychleně spoušť napravovat, aby se její syn necítil provinile.

„Tak tu v žádném přídě," vyhrkl kouzelník a vyškubl chlapci předmět z ruky.

„Kolik měřila?" zeptala se znalecky Hermiona, přestože si jen matně vybavovala, jak jí Severus o hůlkách před lety vyprávěl. Dlouhá hůlka značila silného nositele.

„Čtrnáct palců, stejná jako máte vy." Pomalu si promnul kořen nosu, než se zbytky sil přivolal zaprášenou krabičku. „Pokud vy a otec chlapce máte tak silné magické potenciály, paní Grangerová Snapeová, možná by mohl být chlapec ještě zdatnější. Patnáct palců ebenového dřeva s jádrem z dračího srdce – čínský ohnivý." Regie již natáhl ruku, aby mohl zkusit další hůlku, Ollivander ale postupoval neuvěřitelně obezřetně. Zprvu nechtěl chlapci hůlku ani svěřit. „Není to obvyklá délka pro takto zpupnou hůlku. Sama jste jistě zjistila, jak složitě se u takového předmětu vynucuje dominance." Hermiona beze slov přikývla. První měsíce se s hůlkou prala, přestože v té době již byla zdatnou čarodějkou.

Krásná vyřezávaná hůlka nakonec nalezla své místo v ruce malého kouzelníka a rozšířené černé oči zodpověděly otázku, zda je to ta pravá. Hermiona se zoufale usmála na nadšeného syna – Regie nemohl nikdy získat nic zadarmo.

Cena hůlky předčila všechna Hermionina očekávání, a proto po nákupu již nezbývaly galeony na učebnice. Vyčerpaná dvojice zamířila za Severusem do hostince, kde však čekalo další překvapení. Naproti Severusovi seděla černovlasá dívka – zády k Hermioně – a vedle ní Malfoy. Jakmile je Severus spatřil, zvedl se a opustil stolek. Malfoy věnoval Hermioně ledabylé pokynutí hlavou. Stále mu dlužila za svůj život, připomněla si nevesele.

„Už máte hotovo?" zeptal se Severus při pohledu na spokojeného chlapce.

„Ještě učebnice, ale bez oběda nemůžeme pokračovat," zalaškovala, načež pohledem vyhledala volný stůl daleko od Malfoye. Nechtěla okamžitě zavádět řeč na galeony. Severus sice vydělával dost, ale Hermioniny nepravidelné příjmy a dotování SPOŽÚSu občas tvořily díru v rodinném rozpočtu. „To byl Malfoy s-"

„S Delphini," přitakal rozmrzele. Převzal si od Regieho několik balíčků, aby umožnil chlapci se posadit. „Chce místo v kurzu a Draco už zatahal za pár nitek... Vysvětlil jsem jí znovu své stanovisko, ale odmítá uposlechnout. Dokonce jsem už apeloval i na Draca, jejího kmotra, aby zvážil rizika..."

„Vrhat se po hlavě do neznáma není Malfoyův styl," připomněla čarodějka. Malfoy u svého stolu dopil, postavil se, pomohl dívce do pláště a pomalu ji vyvedl z podniku. „Neměl by ji podporovat."

„Ta holka má Draca omotaného kolem hůlky."

„Jako Lily tebe." Ušklíbla se Hermiona, za což schytala kouzelníkův varovný pohled, ale ukončila tak téma Delphini.

„Tati," ozval se znenadání Regie, když si konečně objednali, „chceš vidět moji hůlku?" Severus stroze přikývl, načež si ji od chlapce převzal. Jako první zkusil poddajnost – černá hůlka se nevychýlila ani o milimetr. „Je stejná jako tvoje," v černých očích dítěte se zablýsklo, když se k otci naklonil, „ale delší."

„Patnáct palců," doplnila Hermiona. Severus hůlkou nadzdvihl oprýskanou vázu uprostřed stolu.

„Tohle je špatná hůlka," zavrčel, „vzdoruje i mně." Regulus protáhl obličej. „Jsi na ni ještě moc malý, tohle je hůlka pro opravdového kouzelníka."

„Já jsem opravdový kouzelník," vyjekl chlapec a otci předmět sebral, aby si jej opět bezpečně uložil do krabičky. „Pan Ollivander říkal, že možná budu lepší než ty," pronesl hrdě, i když se mu slzy rozrušení draly do očí. Severus povytáhl obočí.

„Nešlo vzít jinou, všechny ostatní měly katastrofální účinky," zastala se chlapce matka.

„Regulusi, já si přeji, abys byl ještě lepší kouzelník než jsem já, ale s touhle hůlkou nezvládneš ani první ročník."

„Ty máš taky stále svoji první hůlku," poznamenal chlapec bystře. Na to již neměl Severus odpověď.

Omlouvám se za pozdní publikaci, škola je neúprosná, ale boj o Mgr. jsem vyhrála...

Tato kapitola ukazuje další malé komplikace pro protagonisty, ale předně připomíná, že Delphini rozhodně není uzavřená událost.

Pokud by si chtěl někdo přečíst něco více o Hermionině hůlce a osvěžit si  tak pamět, v díle Snamione: Poslední šance najde vše v kapitole Příčná ulice 68.