Enemy roommates [1]

55. Výčitky

André pevně svíral Kaiův pas a přikrčoval se přitisklý na jeho záda, zatímco mu vítr házel vlasy do všech stran. Motorka pod jejich nohama zuřivě vrčela. Kéž by to byla jen přátelská projížďka... jenže nebyla, ani tu nebyli sami.

Andrého se křečovitě držela Sheryl, která měla strach, že v takové rychlosti z motorky spadne. Kai se s tím nepáral, kličkoval mezi troubícími auty, projel i pár pěších uliček, a to všechno jen proto, aby co nejdříve dorazili k budově senátu.

André už na sobě neměl své krvavé tričko - Kai mu dal nějaké náhradní ze skladu, který navštívili při svém tichém útěku z Anti-X. Sheryl si tam pro změnu vypůjčila pistoli. A Kai měl kapsy na pásku plné náhradních nábojů.

Agentské brýle bránily proudu větru, aby černovláskovi práskal do očí. Kai se za nimi však poprvé v životě cítil nesvůj. Už nejsem agent. Nyní, jako by ho ty brýle poutaly k Anti-X a všem jeho povinnostem... Jenže on byl zrádce.

Prudce zabočil a vydal se cestou, která byla mostkem přes jinou cestu podél budovy senátu. Kai už z dálky viděl skrze velká skleněná okna, jak na chodbě leželo pár stráží, nebo se v jiné chodbě mihlo pár mutantů. Jejich plán už se nejspíš dal do pohybu. „Pevně se držte,“ řekl svým pasažérům. Ucítil, jak ho André pevně chytil, ale pouze jednou rukou.

„Kaii?“ ptala se za jízdy Sheryl. „Že neuděláš to, co si mys-“

Kai však přidal na rychlosti a její hlas unesl vítr. Prudce zabočil a jel k okraji silnice na mostě, pouze přidával a nezastavoval. Některá auta po něm začala troubit, ale to už Kaiova motorka vyskočila na chodník a po malé rampě, která byla součástí nešťastného designu, přeskočil i zábradlí. Motorka se vznesla do výšky. Sheryl ječela, ale Kai se soustředil pouze na svůj cíl - skleněné okno uprostřed chodby. Blížili se k němu, ale motorka se třemi pasažéry klesala příliš rychle.

V tu chvíli Kai uviděl blesky. Jeho instinktem bylo ohlížet se po Red-Eyovi, ale ten přece seděl přímo za ním. Kai z nervozity sevřel řidítka pevněji, ale blesky motorku nadnesly. Ani se nestihl nadechnout a přední kolo prudce narazilo do skla, které se celé roztříštilo. Motorka dopadla na zem chodby, Kai prudce zabrzdil a když ji zastavil, oddechl si, jako by mu spadl kámen ze srdce.

André však ihned seskočil a poslal jemné blesky ke dvěma mutantům, kteří stáli opodál u nějakého strojku. Oba omráčení padli na zem. Andrého pohled se střetl s tím Kaiovým. Kai musel uznat, že takhle vážného svého zrzka nikdy neviděl.

Ne, není můj... uvědomil si. Nejsme už spolu. A je to moje vina.

André se beze slov rozběhl vpřed. Kai pomohl Sheryl slézt z motorky, ale potom se sám rozběhl za Andrém.

„Je to nějaká výbušnina, že?“ ptal se André, když se k zařízení sehnul.

Kaiovi stačilo pár pohledů a věděl přesně, o co se jedná. „Ano. Bomba na dálkové ovládání. Ale není zapnutá.“

André natáhl ruku a malými opatrnými blesky přesekl několik drátků. „A nikdy zapnutá nebude - ale je to jen jedna z mnoha, které Manyho mutanti mají v téhle budově nainstalovat.“ Rozběhl se vpřed, ale zastavil se a ohlédl se, když si uvědomil, že Kai za ním neběží. „Co je?“

„Nikdy jsem tě neviděl v akci. Teda... jako Andyho. Bez masky.“

„Tak to by sis měl rychle zvyknout, protože na nějaké zvykání nemáme čas,“ odpověděl zrzek se zamračenou tváří. Překvapilo ho však, že v Kaiově hlase slyšel spíše obdiv. Ale také smutek.