H R O M Y B L E S K Y // Frýhlička, MatFyz, ZOO, Vosper

1

Skříp!

Velké vchodové dveře vrzly.

Do budovy vnikl chladný vánek.

Skříp!

Dveře se pomalu otevřely...

...a dovnitř vešla Ivana. 

Ivana Frýzková byla stará učitelka na Masarykově škole. Nevypadala nijak jedinečně, na škole byla však dobře známá svými dlouhými černými kudrnatými kadeři, oblibou teplých černých roláků a hlavně svou velikou láskou pro český jazyk.

Ivana se hluboce nadechla. Další den na této škole stál přímo před ní. Sprostí studenti, chybějící kulturní deníky, lystí a sních v dyktátech, učitelé cizích jazyků... zkrátka bolest. Ale Ivana byla vždy připravena obětovat svůj život pro možnost šířit znalosti o jazyce českém.

Výdech.

,,Tak jdeme na to,'' zašeptala si Ivča pro sebe a svižně vyšla několik schodů, které ji dělily od přízemního patra školy. Prošla skleněnými dveřmi nad nimi a stála uprostřed chodby, již už moc dobře znala. Desítky let procházela každé všední ráno stejnými dveřmi, vycházela stejné schody a stála ve stejné chodbě. Dnešek nebyl ničím jiný.

Ivana se rozhlédla kolem sebe. Všichni žáci procházející kolem, jakmile zahlédli Ivančiny lesklé kadeře a vrásčitou tvář, najednou zpomalili v chůzi a vydali ze sebe tichý pozdrav.

,,Dobrý den,'' odpověděla hlasitě Ivča svému fanclubu. Znovu se nadechla a vydala se doprava. Neušla ani deset metrů a už stála před známými dřevěnými dveřmi s cedulkou:

KABINET ČESKÉHO JAZYKA

Radek Jehlička

Ivana Frýzková

Ivanka se na jeho jméno raději moc nesoustředila a vešla dovnitř.

A tam stál, v celé své kráse, Ra-

Moment, moment , moment.

Kde je Radek Jehlička?

Ivanu po dlouhé době zasáhla vlna strachu. Už léta nepřišla ráno do prázdného kabinetu. Byla zvyklá na přivítání od svého mladšího a velmi pohledného kolegy. Jeho náhlá nepřítomnost Ivanku velmi rozhodila. Její hlavu jako tsunami zaplavily hrůzné teorie, co se panu Radkovi stalo. Je nemocný? Umírá? Řízl se o papír a vykrvácel k smrti? Píchla ho včela a zemřel na brutální alergickou reakci? Slyšel člena rodiny říct bysme? ...nebo má s někým schůzku?

Aby se zbavila alesoň několika těchto myšlenek, Ivanka si odložila tašku vedle svého stolu a vyšla z kabinetu. Vyšla dvoje kamenné schody do prvního patra, kde ji na dozoru pozdravily šilhající oči a kyselý hlas její ''milované'' kolegyně Csibriové. Ivča Radku Csibriovou neměla ráda. Učila totiž německý jazyk, a cizí jazyky Ivance vařily krev. Ivana na Radku s falešným úsměvem pokývnula a svižně ji obešla. Zamířila svými kroky přímo do sborovny.

Jakmile vešla dovnitř, zpozorovalo ji pět párů očí. Úžasní a trochu méně úžasní kolegové. Ivanka za sebou nechala zavřít dveře a nahlas všechny v místnosti pozdravila.

,,Dobré ráno!"

,,Dobré ráno, Ivano!" ozval se hlas jejího kolegy z druhé strany místnosti.

Radek?

,,Dobré ráno, Petře."

Ne.

Petr Jelen.

Učitel přírodopisu a tělocviku. Žáky a učiteli buď milovaný nebo nesnášený, nic mezi. Ivana patřila spíš do té druhé skupiny. Proč? Z jednoduchého důvodu; jednoho krásného dne slyšela Petra Jelena vyslovit strašné slovo "harant" a neměla v plánu mu odpouštět jeho zločin proti jazyku českému.

Obyčejně by si ho Ivanka velmi nevšímala, v klidu si uvařila šálek heřmánkového čaje a vrátila se zpět do kabinetu. Dnes z něj však cítila zvláštní auru...

Okamžitě se dala do přemýšlení, nejprve nad důvodem, proč má z Péti podivný pocit. Cítila z něj depresi nebo zaječí střeva? Popravdě, trochu to v sborovně zapáchalo... ah, moment, to je Radka Csibriová. Takže deprese? Pravděpodobně. Ivanka tedy začala vymýšlet, jak by mohla s kolegou promluvit a zeptat se ho, zda se něco děje. A plán byl snadný; Petr Jelen si právě míchal kávu vedle varné konvice, takže pokud by k ní stihla dojít dříve, než její spolupracovník odejde, mohla by nenápadně navázat konverzaci a optat se. V Ivaně sice narůstaly obavy, že uslyší nespisovná či dokonce snad sprostá slova, ale vzpomínka na Petrův předchozí hřích ji ujistila, že horší už to být nemůže. 

Několika svižnými kroky se dostala přímo ke konvici a rozhodně ne podezřele si nalila do svého černého hrnku zbytek už studené vody.

,,Jaké máte zatím ráno?'' zeptala se hlasně a hodila do hrnku studené vody pytlík černého čaje.

,,No to víte, Ivano,'' odvětil Petr znaveným hlasem, ,,žádnej šlágr.''

Au.

,,Dneska učím celý den, na chvíli se nezastavím, tak jsem si alespoň musel uvařit pořádný kafe.''

Au.

,,Tak dobrou chuť a pevné nervy!'' popřála mu Ivanka poté, co se mentálně oklepala z příšerných tvarů slov, které slyšela. Spletla se. Mohlo to být horší.

,,Děkuji, děkuji," odpověděl vděčně Petr a odkráčel se svým jelením hrnkem v ruce. Ivanka se za ním ohlédla a usrkla čaj ze svého hrnku. A taky ho velmi rychle vyprskla.

,,Fuj.''