Fremione

Krvácivá kokoska

Hermiona:

Hermiona právě studovala pátý ročník a přidělili jí funkci prefektky, což znamenalo, že měla za úkol dohlížet na pořádek a kázeň. Seděla právě ve společenské místnosti, v křesle, které bylo nejblíže krbu. Sedávala zde nejčastěji, protože to bylo její oblíbené místo, kde se k ní vždycky připojili Harry s Ronem. Ovšem dnes tu seděla sama, zavalená všemožnými knihami a pracovala na překladu textu, který byl psaný runami. Zvedla hlavu, aby spěšně ohodnotila svoji dosavadní práci a mimoděk se porozhlédla po společenské místnosti. Všude byl relativní klid. Hlouček studentů ze sedmého ročníku seděl nad partičkou kouzelnických šachů, nedaleko od ní Levandule Brownová psala dopis. Ano..všichni v místnosti byli v klidu, až na dva rudovlasé chlapce, kteří se o něčem zapáleně bavili. Hermiona zbystřila-dvojčata Weasleovy určitě zase kula něco proti školnímu řádu. Chvíli je zaujatě pozorovala a poté si uvědomila, že spíše, než aby pozorovala jejich počínání, sleduje jen jedno z dvojčat-Freda. Byl o něco vyšší než George a taky měl ostřejší rysy v obličeji. Jinak byl ale od Gorge naprosto k nerozeznání. Fred k Hermioně seděl zády a ve světle zavěšené lampy, jakoby jeho vlasy měli spíše zlatavou, než rezatou barvu. Po chvíli zvedl významně ruce nad hlavu a radostně s nimi zamával ve vzduchu (jeho bratr udělal to samé), poté ruce svěsil a prohrábl si vlasy. Hermioně se při pohledu na něj rozlilo po těle teplo smíšené s pocitem nervozity. Nemohla od něj odtrhnout oči. Vtom zvedl George hlavu a všiml si, jak na ně Hermiona kouká. Pošeptal něco rychle Fredovi a ten se otočil směrem k Hermioně, ta se rychle odvrátila a oči zavrtala ke svému překladu run. Cítila jak červená. Když se zhruba po pěti minutách odhodlala a koutkem oka se ohlédla na místo, kde seděli Fred s Georgem, uviděla, že se zase věnují své práci. Vrátila se ke svému překladu run, ale ať se snažila sebevíc, nemohla se přinutit k soustředění. Opřela se o opěradlo křesla a překlad nechala ležet před sebou. Ještě nikdy ji nepřipadaly domácí úkoly tak lhostejné, jako teď, kdy ze všeho nejvíce jen chtěla promluvit si s vysokým, rudovlasým chlapcem.

Přemýšlela, jak by si s ním promluvila a prsty přitom poklepávala po opěradlech křesla a nervózně podupávala nohou. A pak ji to napadlo→je přeci prefektka, ne? Prostě za nimi zajde a zeptá se jich, co to provádějí. Nebyl to nic moc plán, ale alespoň si jí Fred všimne.Pomalu se zvedla, když v tom ji přepadl pocit absolutní nervozity. V duchu se stále uklidňovala, že o nic nejde a ani si neuvědomovala, že se blíží ke stolu, kde seděla dvojčata.Když se konečně dostala zpět do reality zjistila, že stojí před stolkem a Fred s Georgem na ni hledí-George s posměšným úšklebkem, zatímco Fred s nechápavým výrazem. Založila si ruce na prsou a až moc horlivě se zeptala: "Můžu se zeptat, co tu zkoumáte?"

Ani to nedořekla a Fred se od ní rychle odvrátil a začal se přehrabovat v aktovce, kdežto George se na ní jen ušklíbl a utrousil: "Do toho ti nic není, Grangerová".

Hermiona pocítila zklamání, když se Fred bez jediného slova odvrátil a začal se přehrabovat v tašce a Georgovi hned neodpověděla. Poté se vzpamatovala a vyhrkla: "Cože? Tedy, chci říct, že pokud to nějak souvisí s porušováním školního řádu, tak mi je do toho celkem dost. Jsem totiž prefektka, pokud sis nevšiml."

"Jo..ach ták. To ovšem mění situaci" řekl George.

Fred se mezitím přestal přehrabovat v tašce a teď poslouchal Georgovo a Hermionino dohadování.

"Ptám se tedy znovu..co tu zkoumáte?" zopakovala Hermiona.

"Kokosku?" zeptal se jakoby nenuceným tónem George a vytáhl zpod stolu krabici plnou kokosek.

"Já..cože?" řekla Hermiona nechápavým tónem a koutkem oka pohlédla na Freda, který se už zase přehraboval v tašce. Poté se znova otočila na George, který se tvářil nanejvýš spokojeně.