Ani dnes hvězdy nepřestaly zářit

1.

•
16.12.1976

Stál,jen stál uprostřed toho všeho. Stál a díval se,jak ten koho miloval,křičí ty nejhnusnější slova,která se mu do srdce zabodávali jako dýky.

,,SIRIUSI!"zakřičel Remus a tím dosáhl toho,že mladý dlouhovlasý čaroděj se s cuknutím na něj otočil.,, Jsi stejný jako tvá matka! Nechápu jak jsem si mohl myslet,že jsi jiný!"prskl jeho směrem vlkodlačí chlapec.

To už bylo na Siria hodně. Cítil jak se mu do oči hrnou slzy,jak vše co miloval udupává smutek. Mohl si za to sám,věděl to,proto se rozhodl,že už nikomu z jeho pokoje nebude překážet v životě. Ani se na Rema nepodíval,vzal si jen hůlku a odešel.

Kam? Nevěděl. Šel tam kam jeho nohy chtěli. Došly až na Astronomickou věž. Rozhodl se tedy,že poslední noc před svým odjezdem na vánoční prázdniny zůstane tady.

Samozřejmě,že nespal. Vše si vyčítal, nebo měl záchvaty úzkosti, která ho obklopovala už nějaký ten den. A tak jen seděl a přemýšlel, jak asi přežije další pobyt v tom domě cvoků.

17.12.1976

Když vešel do vlaku a procházel chodbami,došlo mu,že nikde není vítán,proto si sedl na jednu z uliček a tupě zíral do země.

Někdo se u něj zastavil. Zvedl hlavu a uviděl toho,koho nejméně čekal. Reguluse.,,Siri...pojď k nám,přece nebudeš celou cestu tady."snažil se ho chlapec přesvědčit.

,,Nebudu vám kazit zábavu." řekl skoro neslyšně Sirius a zachvěl se.,,Kdyby sis to rozmyslel,jsme v posledním kupé na levé straně." řekl Regulus a vzdálil se.

Sirius se za ním nevydal a Regulus to chápal. Věděl,jak musí být tahle situace těžká pro obě strany. A vlastně nevěděl na které je. Sirius byl jeho bratr a James jeho partner.

19.12.1976

Sirius seděl v tom strašném pokoji v tom strašném domě. Domě,který nesnášel a ve kterém nesnášeli jeho. Díval se do prázdna a v hlavě si přemítal poslední slova co mu James řekl.

,,Byl bych radši kdybys zdechl!"řekl a dal mu facku. Sirius cítil jak mu po tváři kanou slzy. Ztratil vše...ztratil svou rodinu až na Zmijozelské,ti nad ním hůl ještě nezlomili,ale taky s nim nemluvili.

23.12.1976

,,SIRIUSI!"ozvalo se od někud z domu. Věděl,že je to jeho matka,ale že by se mu za ní chtělo,se opravdu říct nedalo. Ale věděl jaké následky by to mělo,proto se raději zvedl a šel za paní Blackovou

,,Ty parchante!"řekla místo pozdravu a dala Siriusovi facku. Dřív by se býval rozplakal,ale čas ho naučil si na tohle zvyknout.

,,Co je to tento..." ani to Sirius nestihl doříct a jeho tělem se rozlila,jemu už známá, kletba Cruciatus. Sirius si na tohle nikdy nedokázal zvyknout, a to i přes to,že kletba byla na něj sesílána pravidelně.

Padl na kolena. Bolest se rozlézala celým jeho tělem. Snažil se,opravdu se snažil vnímat,jenže kletba, ne poprvé, vyhrála,a mladý Black upadl do bezvědomí, jenže jeho matka nepolevila,proto se nakonec Black ocitl v komatu.

Kdyby tak James věděl,že jeho přání se skoro vyplní,možná by vážil slov.

23.12.1976 (večer)

Když se Regulus vrátil ze schůzky s Pandorou,na které rozebírali,co by měl Regulus pořídit Jamesovi a Lily k Vánocům, automaticky volal svého bratra.

,, Siri!" volal,ale odpovědi se mu nedostalo.,,SIRIUSI!?" stále bez odezvy.,,SIRIUSI NEDĚLEJ SI ZE MĚ PRDEL! KDE JSI!?" Regulus se začal ,oprávněně, bát. Běhal po domě číslo 12. na Grindelwaldovoě námesti a hledal svého staršího bratra.

,,Siri..." našel ho. Bez známek vědomí ležel na zemi uprostřed knihovny. Regulus mu přiložil prsty ke krku,aby se ujistil,že nejde o nejhorší. Puls měl,sice slabí,ale měl.

24.12.1976

Byl štědrý den. Sníh padal na vše co mu přišlo do cesty. Vánoce,svátek lásky a štěstí. Děti běhaly po ulicích a výskaly. Jen Regulus nebyl doma;neoslavoval. Proč? Sirius,jeho starší bratr, ležel u svatého Munga v komatu. A on seděl u něj.

•

Doufám,že tehle příběh bude jednou dokončen. A doufám,že se vám bude líbit👀
-Danča<3