Let Me Touch You (cz)

68.

Pohled Ryana
Hned jak jsem zjistil, že je Olivie v lese, kam jezdí Chase, neváhal jsem ani vteřinu.
Sedl jsem do auta a šlápl na plyn. Rychle jsem napsal klukům z týmu a poslal souřadnice.
Co tam sakra Olivie dělá? Jí to nedošlo? Ona to snad neví?
Chase si myslí, že já nevím o tom, jak tam velmi často jezdí. Nechávám to být, nechci se zbytečně hádat, i když on v tomhle městě nemá co dělat. Teď už to ale řešit budu, když tam Liv chodí.
Co když ji viděli a odvezli ji tam? Bůh ví, co se teď děje.
Ještě víc jsem zrychlil. Nesnesl bych, kdyby se jí něco stalo. Kdyby jí něco udělal. Adrenalin mi koloval v žilách, za chvíli jsem byl na kraji lesa, auto jsem zaparkoval a běžel po cestě k mojí princezně.
Slyšel jsem už zdálky motorky.
Do prdele. Ještě jsem přidal a ignoroval jsem mojí vyčerpanost po tréninku.
Sprintoval jsem po lesní cestě a málem jsem několikrát spadl na kluzké cestě a listech spadalých ze stromů. Přibližoval jsem se zvuku motorek čím dál tím víc, než jsem je konečně viděl.
Ty tři debily, co tam nemělu co dělat.
Ty tři debily, co tam stáli v kruhu a-

Ti tři debilové byli v mých očích mrtví, když jsem viděl, jak mi mlátí holku.
Budoucí ženu kurva.
Začal jsem na ně řvát a uslyšel jsem za sebou i ostatní. Co nejdřív jsem ty kokoty odstrčil od Olivie a dával jim jednu ránu za druhou.
Viděl jsem, jak jim Eric vypnul motorky, aby nám nemohli ujet. Zbabělci.
Kdo by kdy mlátil holku?! Mají vůbec to zasraný vychování?!

Když jsem se ujistil, že všichni dostali lekci, okamžitě jsem se vrhnul k Olivii. Zmlátil bych je mnohem víc, ale Olivie je teď na prvním místě. Ležela na zemi, bez jediného pohybu. Hned jsem zkontroloval jestli dýchá a opravdu se mi ulevilo, když jsem dostal pozitivní odpověď. Vzal jsem ji do náruče a šel s ní autu. Všiml jsem si, že má sportovní oblečení. Šla si zaběhat, to proto byla v tom lese, došlo mi. Ale mohla jít do jiného lesa, na jinou stranu. Chápu, že to tady zatím tolik nezná, takže neví, kolik je tady cest. Já jí je všechny rád ukážu, až se vzbudí. Tahle myšlenka mě přiměla zrychlit. Ona se musí vzbudit. Je silná, to zvládne.

Došli jsme k autům, Eric mi pro ní sklopil sedadlo spolujezdce, kam jsem ji položil a připásoval. Poděkoval jsem klukům za pomoc, ale myslím si, že zmlátit ty debily jsme chtěli všichni už dlouho, takže neměli problém mi s nimi přijet pomoct. Kluci jeli domů a já se s Olivií vydal do nemocnice. Cesta trvala tak dvacet minut. Během jízdy jsem kontroloval, jestli dýchá. Naštěstí pořád dýchala, ale panika a strach o ní mě neopouštěl.

Vnemocnici jsem ji předal doktorům a čekal na výsledky. Nervózně jsem klepal nohou, přišlo mi, že čas utíká strašně pomalu. Kontroloval jsem hodiny každých deset sekund, než mě přišla zavolat sestřička. Vydali jsme se mezi nemocniční pokoje. 

,,Máte štěstí, že se jí nestalo nic vážného. Má jen modřiny a otřes mozku, nemá ani zlomené žebro, je silná. Děkujeme, že jste nám ji sem dovezl, ale je více méně v pořádku, můžete si ji zase odvézt. Kdyby se cokoliv dělo, zase ji přivezte, ale, jak říkám, měla by být v pořádku."

Oddychl jsem si, ,,Děkuju moc, tak já si ji teda ještě dnes odvezu."

Sestřička mi věnovala rychlý úsměv, než jsme vešli do pokoje, kde ležela Olivie. Byla malinko bledější a měla modřinu na obličeji. Už zase jsem cítil vztek na Cha- toho sráče. Nechci ani říkat jeho jméno, z toho bych zvracel.

Sestřička pomohla Olivii vstát a došly ke mně. Olivie se na mě za celou dobu ani nepodívala. Děje se něco? 

Šel jsem za nimi na chodbu, kde se s námi sestřička rozloučila. Olivie se hned vydala směrem ven a zase mi nevěnovala jediný pohled. Takhle to tdy ani náhodou nenechám. Vzal jsem jí za ruku a otočil čelem k sobě.

,,Princezno, děje se něco?" Dal jsem jí pramínek vlasů za ucho.
Vypadala zmateně.
,,Já- promiň." Sklopila pohled.
Cože?
,,Za co se omlouváš, krásko?" Její pohled pořád zůstával sklopený k podlaze, vzal jsem tedy její bradu mezi prsty a otočil ji zpět na mě. Chci se jí dívat do těch nádherných očí.

,,Zbytečně jsem to celé zkomplikovala. Mohli jsme mít krásné odpoledne a místo toho jsi mě vezl do nemocnice. Vím, že Chase nesnášíš a kvůli mě si s ním zase musel přijít do styku. Fakt se omlouvám, nevěděla jsem, že to takhle dopadne a mohlo mi dojít, že do toho lesa jezdí."
Dívala se na mě a jediné, co jsem chtěl udělat, bylo, že jsem ji chtěl políbit.
Pak mi ale došlo, že nemůžu kvůli tý sračce, co jsem vymyslel.
Tak jsem jí dal alespoň pusu na čelo.

,,Ty si snad myslíš, že se na tebe zlobím." Zakroutil jsem hlavou. ,,Princezno, já jsem tak rád, že jsi v pořádku a že ti neudělali nic vážného. S klukama jsme jim dali lekci, kterou si zasloužili. I když zrovna oni by si zasloužili mnohem víc, ale to je teď jedno. Za nic se neomlouvej, nemůžeš za to."

V jejích očích jsem konecně zase viděl radost. Jako kdyby mi spadl kámen ze srdce. Znovu jsme se rozešli k autu a domlouvali jsme se, co budem dělat dneska večer. Nakonec půjdeme spát ke mně, protože je to blíž k nemocnici, kdyby se cokoliv dělo.
Jeli jsme teda první k ní, kde jsme jí vzali věci na přespání a do školy na další den. Pak už jsme konečně jeli ke mně. Kdyby se někdo divil, proč spíme pořád jeden u druhého, tak to má prostý důvod. Nevím, jak to má ona, ale já už bez ní neusnu. Potřebuju ji cítit, dotýkat se jí.
Hned, jak jsme vešli do mého pokoje, vzal jsem ji za pas a hodil na postel. Vypískla, ale nevadilo jí to. Vylezl jsem nad ní a dával jsem si pozor, abych se nenechal zlákat jejími rty. Líbal jsem ji pouze na krk a ona si toho všimla, slyšel jsem, jak se uchechtla.
Ani jsem si to neuvědomil, než jsem řekl, ,,Princezno, pojď se mnou v sobotu do bazénu."
Zvedl jsem se a znovu jsem se jí zahleděl do očí.
Přikývla. Usmál jsem se nad její reakcí a vrátil se zpět k mojí předchozí činnosti. Líbal jsem ji všude, s mými polibky jsem šel níž a níž.