Don't Leave Me... //Drarry✓

6✓

Draco's pov:

Harry mě pevně držel za mou rozechvělou ruku a svižným krokem jsme spolu mířili za Brumbálem, který by se měl jako obvykle nacházet v tento čas ještě v ředitelně.

Měl jsem nehorázný strach, srdce mi bušilo jak o závod a celý jsem se chvěl. Věděl jsem, že do hradu se přes ochranou bariéru nedostanou ale to nic neměnilo na tom, že jsem měl strach.

Když jsem je spatřil, vybavily se mi vzpomínky z války, Voldemort, otec a všechno s tím spojené. Ta bolest, kterou jsem zažíval, tu bezmoc, kterou jsem pociťoval i mé psychické problémy které bohužel ještě z části u mě přebývají.

,, Harry," zastavil jsem se, proto se zastavil i on a nechápavě se na mě podíval. Tichou chodbou se rozlehl zvuk padajícího kovu a já se okamžitě přitiskl k Harrymu, měl jsem co dělat, abych vyděšeně nevykřikl. Harry automaticky jednou rukou obejmul můj pas, aby si mě držel u sebe a druhou rukou rychle vytáhl hůlku, kterou namířil na místo, odkud zvuk vyšel.

Slzy mi začaly samovolně stékat po tvářích a já nevěděl, co dělat. Už jsem toto nikdy nechtěl zažít znova. Dlouhou dobu se nic nedělo, proto Harry pomalu sklonil svou hůlku a podíval se mi do očí, ve kterých si všiml mých slz a mého vyděšeného pohledu.

,, já se bojím, prosím, já nechci aby se nic z toho opakovalo, prosím, Harry " plačtivě jsem mu mumlal do trička a občas se zadrhl, neboť jsem se snažil potlačit vzlyknutí.

,, lásko, poslouchej mě. Dokud jsem tu já, tak ti nikdo neublíží, nikomu nedovolím, aby ti něco udělal. Chápu, že máš strach ale přísahám, že nikomu nedovolím se k tobě ani přiblížit. Neplakej, nic se ti nestane, ani jednomu z vás, o to se postarám, sibuju" pohladil mě dlaní po boku a vtiskl mi pusu na spánek.

,, pojď, zlatíčko. Rád bych to s Brumbálem vyřešil,něco tu dělají. Neboj se, drž se u mě a hlavně v klidu" pustil můj pas, aby mě mohl chytit za ruku.

Po čas chůze jsem se ho držel, jak malé dítě. Dorazili jsme před velké, mohutné dveře ředitelny. Dveře se najednou otevřeli a nám se naskytl pohled na Brumbála, seděl za svým stolem a s úsměvem na tváři na nás koukal.

,, chlapci moji, co vás sem přivádí " zvedl se od stolu a stále s úsměvem na rtech se vydal naším směrem.

,, profesore, rád bych se vás na něco zeptal" vyhrkl Harry okamžitě.

,, ptej se" pokynul mu rukou, aby mluvil. Harry se starostlivě podíval na mě, aby se asi ujistil, zda jsem v pořádku.

,, proč jsou zde mozkomorové" podíval se na ředitele vážným pohledem. Ten si pouze povzdechl.

,, víš chlapče, chtěl jsem to všem sdělit zítra ráno ve velké síni na snídani ale budiž. Z Azkabanu utekl obávaný zločinec a vrah. Je velice pravděpodobné, že se pohybuje v zapovězeném lese, proto sem byli mozkomoři povoláni. Nemůžeme riskovat, že se dostane do prostor školy"

Zatrnulo ve mně. Cítil jsem, jak se mi srdce rozbušilo ještě víc, než doposud. Slábly mi nohy a bolestně mě začalo bodat v podbřišku. Dlaň jsem si položil na bříško a snažil se sám sebe uklidnit, že je vše v pořádku, abych svou vinou něco nezpůsobil našemu nenarozenému děťátku.

,, jak je to možné? Však naposledy se to povedlo Siriusovi, od té doby jsou tam přísnější podmínky "

,, nevím, chlapče. Ale nějakou dobu zde budou mozkomorové přebývat, aby byly Bradavice v bezpečí" odpověděl ředitel na Harryho dotaz.

---

Po další půl hodině jsme konečně přišli zpátky do naší komnaty. Byl jsem unavený a stále docela rozklepaný. Mé kroky hned směřovaly do ložnice, kde jsem se převlékl do trička, ve kterém obvykle spím, které bylo Harryho a bylo mi velké a na spaní bylo pohodlné. Vzal jsem si čisté boxerky a lehl jsem si do postele.