Snamione: Ve středu moci

Vlak 10

Podivnou polemiku nad spojením smrtijedských rodin ke zděšení všech přebraly i další noviny a plátky, jež okurkovou sezónu přikořenili speciálními čísly, která se zabývala jednotlivými členy rodin Snapeových, Blackových a též Lupinových. Ke konci prázdnin by již minimálně polovina kouzelnické společnosti byla ochotná odpřísahat, že Teddy Lupin byl vlkodlakem, Bellatrix Lestrangeová se pouze přejmenovala na Andromedu Blackovou, Narcissa Malfoyová vlastnila většinu galeonů v zemi a udávala tím výši cen, Severus s Lily po nocích mučili mudly v ulicích Londýna a Hermiona vše pouze elegantně skrývala za neziskovou organizací na podporu skřítků.

Stížnosti a dovolávání se pravdy tiskla pouze Lenka Láskorádová v Jinotaji, ten však nikdy nedokázal v počtu výtisků předčit Denního věštce, jehož mecenášem nebyl nikdo jiný než další kandidát na ministra pro nadcházející období. Hermiona přestávala pomalu doufat, že by mohla zvítězit.

„Myslím, že mám všechno," vydechla úlevně Lily poté, co si odnesla zavazadla do kupé a pomohla i Regiemu, za což jí byla matka vděčná. „A jestli ne, tak mi to můžete poslat." Hermiona se na dceru souhlasně usmála – i když Lily vyprovázela již popáté, vždy se jí těžce loučilo jako poprvé. Dnes obzvlášť, když se měla rozloučit s oběma dětmi a vrátit se s manželem do prázdného domu. „Teddy nastoupil do jiného vagonu," informovala spokojeně rodiče dívka, aby ukázala, jak dospěle se dokázali chovat, ale Hermioně bylo jasné, že jakmile se dá vlak do pohybu, Teddy obsadí místo v jejím kupé, kde úzkostlivě bránila dvě sedadla – vysvětlovala to tak, že Křivonožka, jenž se po dlouhých letech vracel zpět na místo činu s Regiem, byl už moc starý na to, aby se tísnil mezi kufry.

„Kéž by nastoupil i do jiné školy!" postěžoval si Severus polohlasně, avšak jeho mumlání zaniklo v všudypřítomném hluku. Pouze Hermiona zachytila jeho slova, přesto jim nevěnovala žádnou pozornost. Vlak měl vyjíždět každou chvílí, většina studentů se již vracela do vagonů a ona se stále nerozloučila se svými dětmi. Lily rychle objala, políbila a s přemáhaným pláčem poslala k otci, aby se mohla rozloučit i s Regiem. Na svůj věk vytáhlý drobný kluk s rozježenými černými vlasy a vytřeštěnýma očima, jež měly skelné odlesky.

„Bude to dobré, Regie. Všechny předměty jsou moc zajímavé, najdeš si kamarády, budeme ti každý den posílat dopisy..." Hladila svého syna láskyplně po tváři. Vypouštět Regieho z hnízda bylo jiné než u Lily. Když poprvé vyprovázela dceru, modlila se, aby to přežily Bradavice, nyní se bála o tichého chlapce v místě plném jeho vrstevníků, se kterými nikdy dobře nevycházel. „A celý rok tam budeš mít Lily, na kterou se můžeš kdykoliv obrátit, kdyby ti třeba něco nešlo."

„Mami, není mimino," odfrkla pobaveně Lily, zatímco naposledy pevně objala otce. Severus vtiskl rychlý polibek do dívčiných kučeravých vlasů a Hermiona mimoděčně zahlédla zaujaté pohledy spolužáků, kteří je sledovali z vlaku. Lily si uměla přitáhnout pozornost a obdiv, i když se objímala pouze s vlastním otcem. Kdo jiný by se odvážil vydat tak blízko ke Snapeovi? K bývalému protektorovi a Smrtijedovi? Pouze Lily.

Regie zatvrzele přikývl, odtáhl se od matky a na okamžik zaváhal, zda se rozloučit i s otcem, či rovnou nastoupit do vlaku, ale nakonec počkal, než se Lily konečně vzdálila. Na perónu již stáli téměř jen rodiče.

„Pojď ke mně, chlapče," pobídl syna Severus a na znamení vstřícnosti si poklekl, aby byl k chlapci blíže. Regie jej nyní o trochu převyšoval. „Nenech si nic líbit, ano?" Díte nesměle přikývlo. „Nebelvíři jsou poněkud šílení, ale nebudou k tobě zlí a přijmou tě ve své koleji." Opatrně chytl syna za lokty, aby jej k sobě přiblížil. „A kdyby se cokoliv dělo, řekni to Lily, nebo nám napiš." Černovlasý kluk znovu odtažitě přikývl. „A nevyvolávej potíže, rozumíš mi?"

„Jo, tati."

„Pojď sem." Severus máchl rukou směrem k sobě a když se chlapec o centimetr pohnul, kouzelník si jej přitáhl, aby mohl drobného chlapce obejmout. Oba byli ztuhlí, jak Hermiona registrovala, ale i tak se jednalo o nejmilejší gesto za poslední dobu. „Hodně štěstí, chlapče."

Vlak odjel načas a Hermiona se se Severusem přemístila rovnou do jejich domu, kde absolutní ticho narušoval pouze skřítek. Kouzelník odešel pracovat do kanceláře, zatímco Hermiona bloudila po domě jako tělo bez duše. Ani pozdní večeře neprobíhala jinak – oba mlčeli, pouze Hermiona občas vydala povzdech, když okem zavadila o prázdné židle dětí. Kdyby věděla, jak to bude těžké, pořídila by si dětí víc, aby jí alespoň ještě jedno doma dělalo radost. Při pohledu na nevrlého a prošedivělého Severuse jí však bylo jasné, že Regie byl poslední úspěch...

„Lily posílá sovu už první den?" podivil se Severus nad salátem.

Maličká sovička přistála před Hermionu a ona bez zaváhání pergamen převzala. Nedbale smačkaný vzkaz se rozbalil v podstatě sám, jakmile jej vzala Hermiona do rukou.

Propiskou načmáraný vzkaz o několika slovech...

Ne. Ne. Ne...

„Co píše?" zeptal se se zájmem muž, ale Hermiona se přistihla, že mu vlastně nechce říct obsah.

„Jsem ve Zmijozelu – R"