Ráno jsem se probudil s trochu bídnou náladou. Dnes odjíždím zpátky domů. Ale jsem připravený být co nejvíce s Mingim a užít si to. Promnul jsem si oči a ospale se přitulil k Mingimu. Ještě spal a lehce se usmíval. Bylo to roztomilé. Jeho růžové vlasy byly rozcuchané a řekl bych, že takhle roztomilého jsem ho ještě neviděl.
Little did i know this was the last time.
"Dobré ránko" usmál jsem se, když se Mingi probudil. "dobré..." odpověděl rozespale a spokojeně se na mě usmál. Neochotně se otočil na bok a objal mě. Pohladil jsem ho po vlasech a spokojeně si povzdechl. Jak já nechci jít domů...
"V kolik ti to jede?" zeptá se a já trochu zesmutním. "Za dvě hodiny," odpovím. Mingimu se na tváři objeví ten jeho 'pouting face' a já se nad tím musel pousmát. "No tak, není to, jako bychom se už nikdy neviděli." zasměju se a dám mu pusu na čelo. "Já vím, ale i tak...nechci abys odešel.."
Chvíli na něj koukám a cítím, jak se mi oči naplnily slzami. Ne..nebudu přece brečet. "Taky nechci odejít..ale víš že musím," odpovím nakonec.
Ještě ne chvíli mě mačká v obejmutí, dokud se neprotáhne. "Měli bychom se asi přichystat abychom měli víc času, nemyslíš?" zeptá se a posadí se na kraj postele. "Anebo ten čas využít teď a sbalím se potom?" zkusím to s prosebným výrazem.
"Fajn." řekne poraženě a znovu si lehne vedle mě. Dá mi pusu na tvář a já se zasměju. "Tolik lásky hned po ránu..." řeknu a on se ušklíbne. "Můžeš dostat ještě víc." řekne a začne mi dávat pusu na tvář, a další, a další na čelo, a další,...
ČTEŠ
Illusion /Yungi/ CZ
FanfictionMingi byl vždy ten, co se ho snažil rozveselit a přimět ho poznat krásu života a jeho smysl. On o to však nestojí. Nakonec se mu to ale podaří. Potkají si v reálném životě? Pokud ano, můžeme si být jistí, že tohle na sto procent nebyla jen iluze. A...
