One shots (multi)

~I'll take care of it~{Ogor}

Muž v černém kabátu procházel nočními ulicemi osvětlené Prahy. Tváře studené, ale zároveň vlhké od slz, které mu po tvářích stékaly. Když zaklapl dveře bytu svého přítele, kde trávil více času, než v tom svém, slyšel jen klapání klávesnice. Chvilku se opřel o dveře a sledoval špičky svých bot. Nakonec se posadil na botník a boty si sundal. Zůstal však zírat před sebe.

Ondřej, který právě dopsal další e-mail, se rozhodl napustit si trochu vody. Když viděl Igora sedícího na botníku, jak mu stéká další slza po tváři, něco v něm se pohnulo a zapálilo ho na hrudi.

„Igi? Igi, co se děje?" Přispěchal hned k němu a klekl si před něj. Chytl jeho obličej do dlaní a očima těkal po jeho tváři.

„O- Ondro, je... je to v hajzlu."

„Co se stalo? Ublížil ti někdo po cestě? Stačí říct kdo a-"

„N-ne... nebo spíš...spíš to teprve přijde..."

„Igi, já na tebe nechci tlačit...Ale prosím, řekni mi,co se stalo."

„Ri-Richard se pohádal s Mi-Michalem. Chcou skončit partičku, chápeš to?" Igor se podíval Ondrovi do očí. Mohl v nich vidět jasné překvapeni, avšak ne pozitivní.

„Jak jako skončit partičku? To bez nás nemůžou. Prosím Tě, lásko, teď ti sundám kabát, sedneme si na gauč a ty mi řekneš, co se tam stalo, ano? " Ondra se postavil a pomohl na nohy i jeho příteli. Sundal mu kabát, pověsil ho na věšák a zavedl ho na sedačku, jak kdyby byl u něj poprvé. Usadili se naproti sobě do tureckého sedu a Ondra chytil Igiho za ruku.

„Tak, teď mi pomalu pověz, co se stalo."

„Když jsem přijel,v- všichni se ptali, kde jsi."

„Jee,to je pěkné... teď mi ale řekni, co se tam stalo dál."

„Richard chtěl z-zrušit další výjezd."

„Proč?"

„Má s tou jeho nějaké plány. Zapomněl taky na všechno, co se minule domluvilo. M- Michala to hrozně vytočilo a začal křičet a-"

„Dobré, dobré. Igi. Já je nenechám, aby cokoliv,co udělají,tě nějak ovlivnilo, jasný? Podívej se na mě. Je ti to jasný?"

„D- Dobře. Ale... co když to opravdu skončí? Co- Co když tím skončíme... i my?" Další slzy padali z hnědých očí a Ondra se je snažil všechny setřít.

„Tohle, už nikdy v životě neříkej, ano? Já jsem tady, s tebou. A nikdy nikam nepůjdu. A ani partička. Vím, jak moc ji máš rád. Nechám, aby ti ji vzali." Ondra se přisunul k Igorovi a stáhl si ho do objetí. V hlavě však vraždil Richarda i Michala. Moc dobře věděli, jak Igi reaguje už jen na zvýšení hlasu, na tož, když mu chcou vzít něco, co má rád a on s tím nemůže nic dělat. Věnoval mu pusu do vlasů a rukou přejížděl po zádech.

V tom se mu rozezněl telefon. Aniž by pouštěl ruku z Igiho zad, vytáhl z kapsy telefon. Když zjistil, že to není ani Richard, ani Michal, okamžitě hovor položil.

„Ty- Ty to nezvedneš."

„Ty jsi důležitější, Igi, vždycky budeš."

„Ondro, i tak toho začínáš mít víc a víc. Mám strach."

„Neboj. Nemusíš mít strach. Já jsem v pohodě. Nebudu si brát víc, než zvládnu. Hlavně ne, když jsi po mém boku, jasný ? Ale dneska to není o mně."

„Ondro-"

„Pšt, už nic z toho nebudeme řešit. Všechno.Bude.Dobrý. Postarám se o to."

„Děkuju."

„Neděkuj. Nemáš za co. Jsem tady. Miluju tě."

„Já tebe taky." Igi sledoval modř v Ondrových očích.Ondra vzal Igora za tvář a vřele se na něj usmál. Nakonec spojil jejich rty v polibek, který však zvládl vyjádřit víc, než jakákoliv jiná konverzace. Láska je silnější, než se zdá.