Jsem tu s tebou// Dnf ff <3

25.

Další kapitolaa <3 ily

Dream pov

Když jsem se dokulhal k posteli, posadil jsem se a utřel si krev kapesníkem. Nebylo to nic tak příšerného. Zhluboka jsem se nadechl a rozhodl se všechnu krev smít ve sprše.

Vlezl jsem si dovnitř a pustil na sebe horkou vodu. Chvíli všechny rány pálili a voda se zdála až moc teplá ale po chvíli všechna bolest ustala.
Namydlil jsem si vlasy a u mytí jsem hlavu zvolna masíroval.

Když jsem že sebe všechnu krev a špínu smyl, vypnul jsem sprchu a vystoupil z ní. Vzal jsem si ručník a začal jsem se utírat, koukající do zamlženého zrcadla.
Ještě že je zamlžený, teď bych na sebe nechtěl čučet. Proběhlo mi hlavou.

Rovnou jsem si i vyčistil zuby a ručník kolem pasu js m vyměnil za shortky. Už jsme neměl sílu dělat cokoliv jiného a tak jsem si prostě lehl do postele a zavřel oči, doufajíc, že zítřek bude lepší..

Druhý den- George pov

Zrovna jsem se chystal vrazit si do uší sluchátka když mi někdo zaklepal na rameno. Málem jsem umřel strachy, ale hned po tom jsem si uvědomil že je to Dream.

G: Dreame! Ježiš marja, málem jsem dostal infarkt!

Dream se začal smát na plné kolo, a já se musel pousmát také protože jeho smích zní spíš jako čajová konvice.

D: jdem do školy?

Zeptal se po uklidnění Dream.

G: jasně, jdeme

Vydali jsme se naší obvyklou cestou a povídali jsme si, měl jsem pocit jako by se nic nezměnilo...ale ne na dlouho. Když jsme byly asi 20 m od školy začal na nás volat ten brejláč.

W: Dreame!

Jenom jsem koukal jak se Dreamovi rozsvítily oči když ho viděl a měl jsem chuť se pobodat. Wilbur mi prostě vadí. Něco mi na něm nehraje.

D: ahoj Wille, promiň že jsem to včera tak blbě skončil, musel jsem jít. Jak je?

Jasně, ještě ať se tu vykecávaj půl hodinu.

G: kluci, už musíme do školy, za deset minut zvoní
W: ty jsi George viď?

Ty vole, objev století.

G: jo, teď pojďte.

Hned na to jsem se rozešel směrem k budově. Vedle mě se během chvilky objevil Dream a zašeptal mi do ucha:

D: co ti zase přeletělo přes nos!

Obrátil jsem oči v sloup a odpověděl

G: ale nic,nech to

V tu chvilku jsem si ale Dreama přestal všímat úplně, uviděl jsem totiž Quackytyho.

G: ahoj!

Zakřičel jsem a rozběhl jsem se jeho směrem. Chyběl mi. Hned jsem ho obejmul a usmál se na něj...jeho reakce mě ale šokovala. Odstrčil ne trochu od sebe a potom ukázal směrem kde byl Dream a Will.

Q: proč se s nima furt bavíš.
G: jsou to mojí kamarádi-
Q: víš že mě to vůbec nezajímá? Já ti stačím, nebo ne?
G: co? Ne! Teda...jo, stačíš mi samozdřejmě, ale, i tak chci mít kamarády.

Quackity protočil oči a znovu si je bedlivě prohlédl.

Q: prozatím. Ale na toho šaška v zelený si dej pozor. Uvidím se s tebou po škole.
G: co? Počkej! Proč?

To už jsem se ale nedozvěděl protože Quackity odešel do školy. Doprdele.

Dream pov

Koukal jsem jak Quackity odchází od George a byl jsem zmatený. Proč na mě ukazoval? Proč tam George jen tak nechal? Co se kurva děje?

W: Dreame? Halo!
D: Co?

Ježíši já zase nedával pozor.

W: pojď už dovnitř, nemůžeme tu stát navždy.
D: jo, jo jasně, jdu..

Will chytl mou ruku a začal mě táhnou směrem ke škole.

D: Wille ježiš, já umím chodit!!

Will se začal smát a pustil mě.

W: tak pojď.

...

Když jsme dorazili do třídy, chtěli jsme si sednout na naše obvyklé místo než nás někdo zastavil.

S: Dreame!

Ohlédl jsem se za Sapnapem a s nadzvednutým obočím.

D: ano? Co je?
S: pojď na svoje místo ne?

Když to dořekl rozzářily se mi oči. Pak jsem si ale něco uvědomil.

D: a co Wilbur?
S: ať jsem jde taky, George tě vykopnul, my vykopneme jeho.

To mi nepřišlo jako úplně nejlepší nápad ale souhlasil jsem a řekl Willovi ať jde semnou. Will nadšeně přikývl a přisednul si.

K: jsem rád že jste tady.
W: já jsem na rád že jste mě nenechali sedět někde támhle v zadu.

K: neboj, jenom je mi teď líto George...
S: ale prosim tě nech ho, on si vybral Quackityho.

Chtěl jsem jim na to něco říct ale už jsem to nestihl, protože zvonilo. Kluci se otočili zpátky směrem k tabuli a já jsem si uvědomil že George ani Quackity ještě nedorazili.
Hned jak jsem na to pomyslel, vběhli oba dva do třídy. Už už se hrnuly k mému místu, ale když mě tam viděly, zkoprněli.

Učitelka: pánové sedněte si, než vás posadil sama do první lavice.

Rozkázala naštvaně učitelka, která vypadala jako kdyby si nedala její raní litr kávy.

George a Quackity si něco pošeptali a potom se otráveně vlekly do jediné lavice vzadu.

W: Asi to od nás bylo trochu zlí ne?
D: možná....

Baf, jsem tu zas. Nebudu radši nic slibovat, jako kdy bude nová kapitola nebo tak, ale snad co nejdřív. Jste boží <3