Kik messenger 3 [Harry Styles]

8. Část

,,To vám jako fakt řekl?" Řekl divným hlasem ve skype hovoru Dan.

,,Hm." Odpověděla jsem mu a Isaac se na mě podíval. ,,A včera jste tam byli?"

,,Ne. Jen předevčírem." Odpověděl mu Isaac a já jsem se dívala do zdi. ,,Rozhodli jsme se, že zítra poletíme zpátky do Londýna." Řekla jsem a Dan na nás vykulil oči. Pokrčila jsem jen rameny ,,Jdu pro jídlo." Řekla jsem a v kratasech a tílku jsem šla z pokoje ven.

Z mojeho obličeje nešli poznat žádné emoce, neusmívala jsem se. Nešlo to.

Vstoupila jsem do výtahu a prohlížela jsem se v zrcadle. Pár mojich vlasů jsem měla přes obličej a tak jsem si je dala do zadu.

*

Seděla jsem u bazénu a nohy jsem měla ve vodě. Dívala jsem se na dva malé chlapečky, kteří po sobě stříkali pistolemi. Trochu jsem se pousmála, protože podobné dětství jsem měla i já, ale v sirotčinci.

Chtěla jsem za ním jít znova. Věděla jsem, že přesně věděl kdo a čí jsem. Jen si to nechtěl přiznat a nebo mě prostě nechtěl, ale chtěla jsem tam jít.

Ale bála jsem se, hrozně jsem se bála. Nikdy, doslova nikdy v životě jsem se takhle nebála. Při vzpomínce na to, co se stalo jsem se začala klepat.

Vzdala jsem to, všechno jsem to vzdala.

Moji rodiče jsou Japonci z Londýna. Žádnej Harry Styles nebo Nathalie Brooke.

Vstala jsem a šla jsem zpátky do hotelu, kde Isaac ležel na posteli a něco dělal na notebooku.

,,Co děláš?" Zeptala jsem se ho. A posadila jsem se na svojí postel.

(Pohled Isaac)

,,Hledám něco, proč je tvůj táta takovej debil." Řekl jsem ji a díval jsem se do notebooku. ,,Tak přestaň." Řekla mi a já jsem se na ni nechápavě podíval.

,,Končíme s tím. Je to k ničemu." Řekla a dívala se na vypnutou televizi.

,,Proč?" Zeptal jsem se ji. Vzhledem k jejímu stavu, to nebyla asi správná otázka.

,,Protože, to že jsme začali todle všechno nás dovedlo sem k němu. K někomu, kdo ani nestojí o debilní řeč se svojí dcerou. Takže přestan. Poletíme domu a nebudeme to řešit, protože já nechci aby jsme to řešili." Řekla mi a já jsem zaklapnul notebook a díval jsem se na ní.

,,Proč to vzdáváš?"

,,To co má být uzavřený, má zůstat uzavřený. Isaacu a my jsme to otevřeli a hele jak jsme dopadli. Můj vlastní otec mě vykopl. Zítra pojedeme domu a už nikdy nic víc o tomdle chlapovi." Řekla mi a z očí ji stékaly slzy. Přesunul jsem se vedle ní a jen jsem ji pozoroval a chytl jsem ji za tvář a palcem ji utřel slzy.

Bylo hnusný ji vidět takhle.. Smutnou.

,,Vyspi se a já nám změním let, fajn?" Řekl jsem ji a ona kývla a lehla si. S povzdechem jsem se posadil a otevřel notebook a hledal jsem lety, které odlítají zítra.

***

Sedět v taxíku zpátky do Londýna. Celý let i teď byla podivná atmosféra, když jsem se ji na něco zeptal odpověď byla pořád "Hm" a nebo ,,Nevím."

(Pohled Beau)

,,Jdeš zítra do školy?" Zeptal se mě Isaac a já pokrčila rameny. ,,Asi jo." Odpověděla jsem mu a dívala jsem se z okýnka.