V zajetí otce...

On je úžasný..

Poslala jsem ho za dveře, abych se mohla převléct. Vzala jsem si krátké letní šaty a rozpustila si vlasy. ,,Sluší ti to" řekl a chvíli na mě koukal. ,,Díky" usmála jsem se. Venku jsme si povídali cestou k Rach, kam jsem měla namířeno. Když jsme došli do cíle, otočil si mě k sobě čelem, objal mě a řekl mi: ,,Dneska to bylo úžasný, tak ahoj". ,,Taky jsem si to užila" řekla jsem. U Rach jsem byla celkem dlouho, povídali jsme si o všem možnym, i Johnovi. Když jsem od ní odcházela byla už tma. Šla jsem úzkou tmavou uličkou, když na proti mně šel nějaký kluk. Byl zhruba starý jako já. Dostala jsem strach a nevěděla jsem, co dělat. Kdybych začala utíkat snadno by mě chytil. Schovala jsem se do rohu uličky a začala se třást. Už se blížil. Snad si mě nevšimne, srdce mi tlouklo tak, že to snad slyšel. Panebože už je u mě. Zastavil se a sklonil se, díval se na mě. ,,Miley, jsi to ty?" ihned jsem poznala Johnův hlas. ,,Jo" řekla jsem potichu a on mi podal ruku, aby mě zvedl. Chytla jsem se jeho ruky, v tom se rozsvítila lampa a já ho spatřila. Poprvé jsem si uvědomila, jak je krásný. Má tmavé krasné oči a hnědé vlasy, úžasné tělo a černá mikina, kterou měl na sobě ho dělala ještě hezčím. ,, Ahoj" řekl. Panebože i jeho hlas je úžasný. ,,Ahoj" odpověděla jsem. Bála jsem se, že se zeptá, co jsem tam dělala, ale nezeptal se. ,, Pojď, vyprovodím tě domů" řekl. Stále mě držel za ruku. ,,Není ti zima?" zeptal se a podal mi svojí mikinu. ,,Děkuju" řekla jsem a usmála se. Cestou jsme si povídali. Když jsme přišli před dveře našeho domu, chytil mě za obě ruce a naklonil se ke mě. Strašně jsem si přála,aby mě políbil, ale místo toho mi zašeptal do ucha, že jsem krásná. ,,Nechceš jít dál?" zeptala jsem se s nadějív hlase. ,,Teta není doma" dodala jsem. Usmál se a řekl, že rád půjde.