Ona je snílek a on je její sen ✔️

já a on

Okolo 1 hodiny ráno už všichni spali poklidným spánkem, pokud ovšem nebyli vzhůru z nějakého důvodu.
Ležela na rozloženém gauči v největší místnosti z celého bytu. Byla to kuchyň, obývací pokoj, jídelna a zároveň místo na učení třech vysokoškolských studentů. Její prostor na spánek byl u zdi s rozhledem na celou místnost.
Mohla sledovat stůl, kuchyňskou linku, stoly k učení, hudební nástroje, dalšího spícího člověka na zemi u stolu, ale sledovala dveře přesně naproti ní.
Čekala na něj. Čekala, až se ty dveře otevřou a zevnitř je zavře on! Klížily se jí oči spánkem, ale i přes to se snažila, aby jí neunikla chvíle, kdy se klika pohne.
A pohla. Dveře se otevřely a vstoupil on.
Zavřel za sebou. Prokličkoval mezi stolem, spícím člověkem až k ní na rozloženou pohovku.
Ulehl po její pravici, přikryl se a posunul se k ní jak jen mohl. Cítila z něj chlad chodby, který narušil teplo vytvořené pod dekou,
ale vůbec jí to nevadilo, protože ji objal celým svým tělem. Jejich čela se dotýkala a ona pocítila pocit úlevy. Už po nějakou dobu ji stále občas nedocházelo, že on je její a ona je jeho. Že ho může políbit na rty a on ji. Obejmout ho s jistým pocitem lásky a on ji.
Ticho večerní hodiny prolomil svou otázkou jestli jí není zima. Ospale přikývla a pro jistotu dodala ,,Je mi zima..." to už byla otočená k němu zády a on ji přikryl svou přikrývkou a objal ji silněji. Proplétl si s ní prsty a nohy, aby se k ní dostalo co největší teplo, které on už měl. Nikdy v životě se nezahřála rychleji s těmi nejlepšími pocity!

Ležela v jeho náručí s pocitem klidu a radosti. Věděla, že to bylo to, co potřebuje každou noc při usínání. V tom se v patře nad nimi ozval náhlý, hlučný zvuk. Lekla se a její srdce začalo rychle tlouct. Před očima se jí začaly promítat všechny vzpomínky z dětství a bála se, že je opravdu v minulosti a zažívá to opět. Jenže...

...jenže ze špatných myšlenek jí vytrhl stisk. Ne špatný, moc silný nebo nepříjemný stisk. Byl to stisk lásky, pochopení, uklidnění a klidu. Nebyla ve špatné vzpomínce nýbrž na pohovce v jeho silném objetí.

Byly 2 hodiny ráno a ona usínala poprvé v životě s pocitem bezpečí.