Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

The Truth 1/3

Na ministerstvu byl dnes opravdu hrozný frmol. Draco se naštvaně proplétal mezi hromadou dalších kouzelníků, aby došel do zasedačky na čas. Poslední dobou toho bylo k řešení opravdu hodně, pořádně se ani nezastavil a když už to vypadalo že bude na nějakou dobu klid, už tu byl zas.

Hold dávat do kupy zpět slávu a lesk rodiny Malfoy není žádná sranda. Navíc si byl jistý že dostat jeho rod tam kde byl, bude mnohem obtížnější, než si myslel. Kouzelnický svět odmítá totiž zapomenout na pravou ruku pána zla, Luciuse Malfoye a jeho syna.

Když vešel do místnosti a přejel pohledem po všem přítomných, mrzutě zjistil, že je poslední.

Asi po deseti minutách, poté co se začalo, mu bylo jasné, že to bude dnes na dýl, než čekal. Unaveně si oddechl a dál se snažil poslouchat slova ostatních, týkající se prodeje a nákupu různých akcií a dalších obchodů. Následovala jakási prezentace jedné až přespříliš otravně snaživé ženy, jež se pokoušela ostatní přemluvit vlastně o úplném nesmyslu. Začínalo ho to tu rozčilovat.

Když konečně došla řada na hlasování a podepisování některých dokumentů, začínal se konečně cítit probraný. Tyto věci totiž znamenaly brzké ukončení jejich zbytečně dlouhého setkání. Jakmile se tedy oficiálně ukončilo, vypadl Draco ze zasedačky jako první. Připadal si trošku jako student zoufale utíkající z nudné hodiny.

Ještě než se plánoval přemístit zpět do města, skočil si na toalety se trošku upravit, připadal si po téměř dvou hodinách opravdu použitě. Zkusil na sebe tedy pár osvěžujících kouzel a pak spokojený se svým výsledkem se s tichým puf přemístil do ulice, kde se předtím s hnědovláskou rozloučil.

Pohlédl na knihkupectví kousek od něj, kde se měl s Hermionou setkat a vydal se jeho směrem. Čekalo ho ale nepříjemné překvapení. Nebyla tam. Když se trošku zmateně rozhlížel po obchůdku, ozvala se paní od pultu. „Hledáte něco?" Draco se poměrně leknul, takže sebou lehce škubnul a ohlédl se směrem k postarší ženě. „Nebyla zde taková mladá žena? Hezká, s delšími, hnědými, vlnitými vlasy?" Žena se na něj překvapeně podívala a chvíli přemýšlela, jestli si z ní bloňďatý muž neutahuje. Podle jeho výrazu ale spíše soudila, že ne. „Vždyť jste s ní již odcházel." Odpověděla mu nakonec. Dracovi se trošku zatočila hlava. „Já? Kdy?" „Ano, vy, myslím že bych si vás s nikým nespletla pane. Byl jste tu tak před půl hodinou."

Začal být nervózní a nepříjemný pocit ho začal pohlcovat. „Tak děkuji." Zamumlal a div z obchůdku nevyběhl. Zoufale se rozhlédl po okolí. Bylo jasné že ji těžko jen tak zahlédne, když už to byla půlhodina, co odešla. Zkusil se tedy přemístit na Manor. „Otče?" zavolal na svého otce, jakmile vešel do domu. Jeho otec překvapeně vyšel z jednoho ze salónků a překvapeně hleděl na svého syna. „Je tady Hermiona?" Jeho otec si ho zkoumavě prohlédl. Už jen z pohledu na Draca mu bylo jasné, že je něco v nepořádku. „Myslel jsem, že naposled odcházela s tebou." Odpověděl nakonec Lucius a sledoval prohlubující se zoufalství v očích muže naproti sobě.

Draco ji musel najít. Něco se jistě muselo stát. Jenže kde ji má sakra hledat?!

Lucius se snažil pochopit svého syna. Věty, jenž právě nenávazně dostával ze sebe bylo velmi obtížné rozluštit. Nakonec se mladší muž posadil bezradně na menší sofa na chodbě a skryl si hlavu do dlaní. I jeho otec, si moc dobře uvědomoval, že najít ji, nebude jednoduché, pokud ji opravdu někdo „unesl". „Měli bychom to dát co nejdříve vědět Potterovým, na ministerstvu by s tím mohli udělat rozhodně víc než teď my." Dodal Lucius a vážně se podíval na svého syna. Snad nikdy ho neviděl v takovémto stavu.

Neuplynuly ani dvě minutky, když ticho, ve kterém se nacházeli, narušila hlasitá rána. Oba Malfoyové sebou leknutím trhli. Pak se ozvala druhá rána a vstupní dveře jejich manor se rozletěli. Oba se postavili do obranného postoje, vyvedeni z míry nastalou situací.

„Kde seš Malfoy?!" s těmito slovy dovnitř vtrhl Potter. Jeho zelené oči teď přímo jiskřily zlostí. „Pottere? Co děláš pro Mer-" Dracova slova byla ztracena v ráně kterou mu Harry s chutí uštědřil. Mohl sice použít hůlku, ale dát mu pěstí bylo v tento moment mnohem uspokojivější.

Lucius opravdu zmatený nastalou skutečností a bez hůlky opatrně o krok ucouvl.

„Jak se můžeš ještě tak debilně ptát ty hnusnej perverzáku!" bloňďákova rádoby zmatená reakce ho opravdu dorazila. Když dal Dracovi znovu pěstí po jeho dalším zcela zmateném pohledu, zaslechl krásně křupnutí. Pak jen se zábleskem v očích sledoval krev vytékající z Malfoyova nosu.

Sledoval, jak před ním na zemi sedí, držící si ruku u nosu a zoufale jej pozoruje. „To je všechno na co se zmůžeš? A na ženu si dovolíš? Ty srabe jeden!" Už, už se připravoval že do toho hajzla kopne, když zaslechl křik svojí ženy. „POČKEJ!" překvapeně se ohlédl na Ginny. Rozhodně ji tady nečekal. Tento moment Draco využil k tomu, aby se pokusil na zemi od Pottera posunout co nejdál.

„To nebyl Draco." Harry překvapeně zvedl obočí a pohlédl na Malfoye na zemi a pak zase na svoji ženu.