Coach? Or Boyfriend? (FF with L. T.)

Závist školou vládne

Ahojky, tak je tu další díl. Doufám, že se bude líbit. Už mě to nebaví psát, ale omlouvám se za chyby.

Probudila jsem se a všimla si, že jsem v nějakém pokoji. Rozhlédla jsem se kolem a usoudila, že to bude Louího pokoj. Jak jsem se se večer dostala? Aha... určitě mě sem odnesl. Pomalu jsem vstala a šla se podívat dolů. Šla jsem do obýváku a to, co jsem viděla bylo Mega roztomilé. Louis spal na gauči, se sluchátky v uších. Potichu jsem k němu přišla a opatrně sundala sluchátka. Poté jsem odešla do kuchyně a hledala poklice. Když jsem je našla vrátila jsem se zpět do obýváku a začala mlátit poklicemi o sebe. Tak za tohle mě bude nenávidět.

"Můžeš prosím přestat?!" prudce se posadil. Začala jsem se smát jako šílená. Odnesla jsem poklice zpět na své místo.

"Promiň. Já nechtěla... no vlastně chtěla." zasmála jsem se. Zvedl se a začal mě chytat po celém domě. Zaběhla jsem pod schody a byla v pasti. 'To je taky nápad utíkat pod schody.' Zasmála jsem se v duchu. Vzal mě do náruče a nesl někam nahoru. Jak jsem typovala do jeho pokoje. Položil mě na postel a.... začal mě lechtat. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale nešlo to.Kopala jsem do něj, mlátila ho, ale nic. Zapřela jsem se nohou o jeho hruď a snažila se ho odkopnout. Ovšem jsem si neuvědomila, že je to ta zraněná noha, takže mě začala bolet. Sykla jsem bolestí: "Auuu!!"

"Nemáš dělat hlouposti." řekl a přestal mě lechtat. Konečně jsem se mohla pořádně nadechnout. Ale vzápětí jsem se chytila za kotník, který nabíral jemně fialovou barvu.

"A ty mě máš nechat být. Nemáš led?" zeptala jsem se. Někam odběhl a za chvíli byl zpět i s ledem. Opatrně mi přiložil led na nohu a sedl si ke mě. 

"Lepší?" zeptal se. Jen jsem kývla. Koukla jsem kolik je. Bylo čtvrt na osm.

"Měla bych se jít domů převlíct a do školy." řekla jsem. 

"Počkej, když tu byla posledně mamka zapomněla tu nějaké věci a asi si na ně nevzpomněla, tak si je vezmi." řekl a vyndal z šuplíku tílko, černé džíny a džínovou košili. Podal mi to a odešel dolů. Já se převlékla a šla za ním. 

"Půjdeme?" zeptala jsem se.

"Spíš pojedeme." řekl. Ajo... já zapomněla, že má auto. 

"Vlastně, já zapomněla." zasmála jsem se a Louis se mnou. Půjčil mi tenisky a šlo... vlastně jelo se.

Ve škole:

Louis zaparkoval před školou. Jak nečekané. Vystoupil a jako pravý gentleman  mi otevřel dveře. Vystoupila jsem a všimla si jak na nás spousta studentů kouká.

"Z toho bude průšvih." zasmála jsem se.

"Nebude." řekl a vzal mě za ruku. To nemyslí vážně. Tak a teď nás může vidět ředitel nebo zástupkyně a máme zaděláno na průšvih. Radši jsem to neřešila. Vešli jsme do budovy a všichni po nás koukali. Nikdy jsem nebyla středem pozornosti, takže mi to bylo docela nepříjemné. Louis mě vzal do kabinetu. Stejně bych tam musela pro věci. Sotva za námi zavřel dveře už jsem na nich byla nalepená a Louis se přisál svými rty na ty mé. Opět se motýlci v mém břiše mohli zbláznit. Okamžitě jsem začala spolupracovat. Cítila jsem jak se do polibku usmál. Pomalu sjel na můj krk, kde udělal malé znaménko. Fajn, jak tohle budu doma vysvětlovat. "Lou, zvoní." přerušila jsem ho i když jsem nechtěla. Jen si povzdech a kousek odstoupil. Ještě jsem se v rychlosti natáhla pro polibek a utekla do třídy. Vešla jsem a všichni na mě koukali, protože jsem vždy byla ve třídě první a dnes jsem poslední.
"Ahoj, no kde si. Už jsem se bál, že nedorazíš." řekl Simon.
"Trochu jsem zaspala." zalhala jsem. Jen se usmál, ale to už do třídy vešla učitelka angličtiny. Nejvíc jsem se těšila na tělocvik a na fotbal. O angličtině jsem byla zkoušená. Konečně zvoní. Vyběhla jsem ze třídy a rovnou do kabinetu našeho třídního a tě čarodějnice, co nás učí angličtinu. Zaklepala jsem.
"Dále." ozval se mě až moc známí hlas.
"Můžu dál?" nakoukla jsem dovnitř. Louis seděl u stolu a něco opravoval.
"Aha. Tak já přijdu jindy." řekla jsem a chtěla odejít, ale najednou jsem cítila slabí tlak na mém zápěstí. Jemně si mě k sobě otočil a políbil. Hmm... Na to bychom dokázala zvyknout.
"Na tohle bych si dokázala zvyknout." řekla jsem a natáhla se pro další a další polibky.
"Bree, tak yo znamená, že spolu oficiálně chodíme?" zeptal se a opřel své čelo o to mé.
"Ano asi ano." odpověděla jsem. Usmál se a znovu mě políbil.
"Budu muset do třídy. Uvidíme se o tělocviku a potom i na tréninku." řekla jsem a odešla do třídy. Celý zbytek dne jsem dokázala myslet jen na jedinou osobu a to na Louise. Nechápu jak se z obyčejného učitele dokáže stát kamarád a dokonce i něco víc. Konečně tělocvik. S ostatníma holkama jsme se šli převlíct.
"Bree, ty máš něco s Louisem?!" vyprskla na mě jedovatě Tamara, když jsme byli v šatně.
"A kdyby jo tak, co?!" vyštěkla jsem po ní já.
"Nech ho napokoji je můj!" štěkla tak nahlas, že to museli slyšet snad všichni.
"Nebudu se tu s tebou hádat. Radši jdu nebo ti budu muset jednu vrazit." řekla jsem a odešla k tělocvičně. Zalezla jsem na záchody a rozbrečela se. Zazvonilo a já nevylezla. Hodlala jsem tam strávit celý tělocvik.
"Dejte si tři kolečka na zahřátí." slyšela jsem Louise: "Kde je Bree?" zeptal se.
"Utekla. Bude někde zalezlá." řekla sladce až téměř odporně Tamara.
"Simone, dohledni tu na ně. Zahrajte si třeba přehazku. Já jdu najít Bree." řekl. Pomalu jsem vylezla se záchodů.
"To nebude nutné. Jsem tady." řekla jsem. Bylo vidět, že jsem brečela.
"Můžu s vámi na chvíli o samotě mluvit?" zeptala jsem se. Jen kývl. Šli jsme do druhé tělocvičny.
"Bree, co se stalo? Proč si brečela?" zeptal se a objal.
"To Tamara. Řekla, že si její nebo něco takového. Mám strach, že se to provalí a budu mít ve třídě peklo." řekla jsem a zase se rozbrečela.
"No tak. Nebreč. Beruško, ty víš, že miluju tebe a nějaká Tamara mě nezajímá." pohladil mě po vlasech a objal mě pevněji. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudníku a vdechovala tu úžasnou vůní. Políbil mě do vlasů.
"Měli bychom se vrátit zpět na hodinu." řekl. Kývla jsem. Ještě než jsme otevřeli dveře jsem ho políbila. Otřela jsem si zaschlé slzy a šli jsme. Tamara po mě hodila nenávistný pohled. Jen jsem se usmála. To jí naštvalo ještě víc. Šla směrem ke mě. Když ke mě dělá, vrazila mi facku. Já se nedala a vrátila jsem jí větší. Začala rvačka. Facky létaly jedna za druhou.
"Holky nechte toho!" křičel na nás Louis, ale nevnímali jsme ho. Museli nás od sebe odtrhnout. Tamaru drželi Simon s Joshem a mě Louis. Louis mě odvedl do kabinetu. Dnes jsem tam byla už asi po třetí.
"Tobě snad úplně přeskočilo! Chceš mít průšvih? Teď budu muset vymyslet jaký vám dát trest." řekl. Začala jsem se trochu klepat.
"Já... Ona... Ona si začala." vykoktala jsem.
"Promiň, nechtěl jsem na tebe křičet. Slibuji, že Tamara už tě nechá napokoji." řekl a objal mě.

Pohled Louise
Obě dvě mě docela naštvali. Odvedl jsem svou krásku do kabinetu. Trochu jsem na ni zvýšil hlas, což jsem opravdu nechtěl, ale stalo se.
"Bree, slib mi, že už se to nebude opakovat." podíval jsem se na ni.
"Slíbit ti to nemůžu. Je mi to líto." sklopila pohled a odešla. Tak tohle sis posral Tomlinsone. Vyběhl jsem za ní, ale už byla pryč. No uvidím ji na fotbale.

O hodinu později 14:30

"Joshi, neviděl si Bree?" zeptal jsem se.
"Říkala něco o tom, že jí  neni dobře, že na trénink nepřijde." odpověděl.
"Lidi, je mi lito, ale trénink se ruší. Musím si neodkladné něco vyřídit." řekl jsem. Všichni si jen povzdechli a šli rovnou domů. Odešel jsem na parkoviště, nasedl do auta a jel za Bree.
"Dobrý den." pozdravil jsem, když mi otevřela Breeina matka.
"Co si přejete?" zeptala se mile.
"Je doma Bree?" zeptal jsem se.
"Ano." odpověděla.
"Můžu za ní?" zeptal jsem se. Kývla. Ukázala kudy a šel jsem.
"Bree, můžu dál?" zaklepal jsem. Nic se neozvalo. Opatrně jsem vzal za kliku a vešel. Ležela na posteli a nejspíš spala. Došel jsem k ní a opravu. Spala. Sedl jsem si k ní na postel a.sledoval jsem.ji. Vypadala roztomile, jen mě zarazila jedna věc. Měla ovázané zápěstí. Trochu víc jsem nahlas, abych se podíval, co to je. Všiml jsem si, že je to obvaz a na něm krev. Bree sebou trochu cukla a otevřela oči.
"Lou, co tu blbneš?" zeptala se rozespale.
"Nebyla si na fotbale. Bál jsem se jestli jsi v pořádku. Ale jak tak koukám nejsi." řekl jsem a potom ukázal na její zápěstí.
"Loui, to můžu vysvětlit." řekla a do očí se ji draly slzy. Objal jsem ji.
"Beruško, nic mi nemusíš vysvětlovat. Jen mi řekni jedno. Co se ti stalo, že máš ovázané zápěstí?"  podíval jsem e ji do očí. Ona okamžitě uhla pohledem. Jemně jsem.ji vzal na ruku a sundaval obvaz. Na zápěstí měla malé ranky,  jako by se řezala.
"Bree, řekni mi, že si se nechtěla zabít." řekl.jsem trochu vyděšeně.
"Louisi, mrzí mě to. Zabít ne. Jen jsem potřebovala se nějak uklidnit." řekla a otočila se ke mě zády. Objal jsem ji kolem pasu a políbil na krk.
"Prosím už to nikdy nedělej. Příště se ti může stát, že se ti povede zajet hlouběji a můžeš se zabít. " řekl jsem a přitáhl si ji na klín.
"Slibuji, už to nikdy neudělám." řekl a zabořila hlavu do mě hrudi. Cítil jsem, že brečí.
"No tak. Nebreč. Bude tě bolet hlava. Šššššš... Uklidni se." hladil jsem ji po zádech.
"Jak se mám uklidnit... Když mě Tamara pořád jenom provokuje a nedá ani chvíli pokoj!" vyštěkla jsem. V zapětí jsem toho, ale litovala.
"P-p-promiň." řekla jsem.
"To je v pohodě. Neboj zařídím, aby ti dala pokoj. Spolu to zvládneme." řekla jsem těsně u jejího ucha a poslední větu jsem opakoval porad dokola. Po chvíli se uklidnila, ale nepouštěla se mě. Když jsem se podíval, co.dělá zjistil jsem, že znovu usnula. Opatrně jsem se opřel o čelo postele. Nechtěl jsem ji budit proto jsem se.pokusil co nejmíň se hýbat.

Další díl dopsaný. Pouze pro vás 1725 slov. To je v tomto příběhu rekord. Potěší nějaký vote, koment a přečtení. Papa...