,,Ale no tak.'' slyším smutně řvát mojí nejlepší kamarádku Andreu. Na tréninku jsme hráli zápas a ona měla šanci na gól, při které se musí trefit snad každý. Asi ne, spletla jsem se. Hrajeme ve smíšeném týmu, ale holek je tam jen pět a 13 kluků. Ale teda ke kámošce. Jmenuje se sice Andrea, ale mě dělalo problém to vyslovit když jsem byla menší. No tak jí říkám prostě Andy(čti hezky česky Andy). Je jí 19 let a má kluka, narozdíl ode mě. Ericka. Ten hraje fotbal ale na univerzitě. Trochu jinej level.
,,Snaž se trochu. Zítra máš zápas a jestli chceš hrát tak makej'' pořvával trenér.
,,Neboj. To dáš. A navíc si jedna z nejlepších v týmu a on to ví. Prostě tě musí nasadit.''utěšovala jsem ji.
,,To je sice hezký ale zdá se ti snad že ten můj dnešní výkon je hoden mě? Jedné podle tebe nejlepší hráčce?''byla trochu uražená ale bylo vidět že to dlouho nevydrží.
,,To sice ne ale každý má někdy den blbec. Copak ty si nepamatuješ jak jsem nedokázala ani kopnout penaltu? Jak jsem jenom na prázdno kopla do vzduchu?''smála jsem se.
,,Dámy, tak se uklidníme. Nechte si to do šaten. Teď máme trénink tak se snažte. Váš dnešní výkon není tak dobrý na to abyste se mohly flákat. Takže za poflakování 2 kolečka''komentoval nás trenér při záchvatu smíchu. Je sice pes ale jiného trenéra bych nechtěla. Radši jsme se poslušně rozeběhly.
,,Víš že je tu dnes zápas dorostu?''promluvila na mě Andy hned při začátku prvního kola.
,,Fakt jo? No tak to si nesmím nechat ujít. Hraje i Erick? Tam půjdem spolu ne?''konečně zase uvidím hrát dorost. Tedy přesněji jednoho jedince. ,,Nehraje. Prý se učí. Šprt jeden. Určitě sem pudu taky. Zápas začíná ve čtyři. Nevíš kolik je?''otočila jsem se na takovou tabuli co ukazuje čas ale i skóre ve fotbale. ,,Budou dvě. Neměly bychom už končit?''už jsme se blížili i ke konci druhého kolečka. ,,Jo. Podívej.'' ,,Kam? Kam se mám podívat?''nechápala jsem. ,,No tady. Rozhlédni se.''zastavila se 20 metrů před koncem. Když jsem to zjistila tak jsem taky zastavila a pohledem jsem hledala o čem mluví. ,,Ale já nic divnýho nevidím.'' ,,Nic divnýho? To je právě ono. Nic nevidíš protože tu nikdo není. Už šli do šaten. Pojď rychle třeba ještě stihnem trenérovu řeč.''chytla mě za předloktí a spolu jsme utíkaly do šatny. Cestou jsme si sebraly pití z trávníku.
,,... takže bych vás tu dneska chtěl všechny vidět.''tak skoro jsme to stihly. ,,Obzvláště vás děvčata bych chtěl odpoledne vidět. Takže ve 4.''rozloučil se a odešel. ,,O čem to mluvil?''zeptala jsem se Davida. ,,Něco o dnešním zápasu dorostu a že máme dorazit.''zvedl se z lavičky a i s ručníkem odešel do sprchy. ,,Tak tohle mu splním s radostí už se nemůžu dočkat až je zase uvidím hrát.'' podotkla Andrea.
