Jakmile do parku dorážíme, Finn si vybírá lavičku a s hlasitým výdechem si na ni sedá. Shazuji svůj batoh ze zad na zem a přisedávám si vedle něj. Finn si mezitím vytahává ze svého batohu bagetu a s úsměvem se do ní pouští. Nevěřícně na něj zírám. Po chvíli si všímá mého pohledu a nechápavě přejíždí očima mezi mnou a svou bagetou. "Dáš si?" ptá se a přisunuje bagetu blíž ke mně. "Ne." odsekávám a nepřestávám se na něj dívat. Znovu se zakousne a s plnou pusou pokračuje. "Tak proč se na mě tak díváš? Vypadáš jako bys mě chtěl roztrhat." Uraženě si odfrkávám a obracím oči v sloup. "Možná proto, že jsem se sem s tebou nepřišel najíst. Očekával jsem že třeba budeš mluvit." Předkloním se ke své tašce vytánu z ní pití. "Jo ták. Abys věděl, celou dobu co jim si tady utřiďuju myšlenky." Naposledy se zakousne a zmuchlá obal. "Řekneš mi teda konečně, co to všechno mělo znamenat?" Začínám být opravdu rozčilený. "Klidně. Víš, od malička jsem byl velkej experimentátor. Cokoli jsem někde viděl, hned jsem to musel zkusit. Teď v tý činnosti prostě pokračuju. Nevěděl jsem, že se tě to tak dotkne." Naštvaně se zvedám a vyrážím směrem domů. "Promiň." vykřikne Finn. Nevnímám ho a stále stejným tempem pokračuji v cestě. "Furt aby za tebou člověk běhal." stěžuje si už o něco blíž ke mně. Chytá mě za rameno ve snaze zadržet mě. Škubnu sebou a otočím se k němu čelem. "A o co ti jde teď?" strčím do něj tak, že se musí chytit blízkého stromu, aby neztratil rovnováhu. "O nic." odpoví udýchaně. "Tak mě nech na pokoji!" vykřiknu a rozeběhnu se pryč od něj. Nesnáším, když si se mnou někdo zahrává.
Další asi 2 týdny spolu vůbec nemluvíme. Pokaždé, když ho potkám, mám sto chutí jednu mu vrazit, ale nikdy to neudělám, protože nechci mít problémy. Také se snažím chovat se steně jako ostatní, abych zapadl. To bohužel znamená také najít si holku. Občas slýchám ostatní kluky, jak se o nich baví. Z toho co jsem slyšel je mi asi nejsympatičtější Kate. Jsou ale dva problémy: 1) je to holka a 2) chce jí skoro každý kluk ze školy. Rozhodl jsem se vyřadit první problém, protože toho se stejně nezbavím a vybral jsem si poněkud snažší cíl - Monicu. Vzhledem k její podivné povaze a nepěknému vzhledu jí nechce nikdo a nedávno jsem zaslechl, že by brala úplně kohokoli, jen aby nebyla sama. Možná tedy díky ní budu za blbce, ale aspoň si nikdo nebude myslet, že jsem gay. Nikdo kromě Finna.
Další den tedy ve škole zahajuji balicí taktiku a hned ten den spolu začínáme chodit. Je vidět, že už byla s hledáním kluka opravdu zoufalá, protože jediné co jsem musel udělat bylo přijít a říct jí, že jí to sluší. Kéž by to tak šlo vždycky. Jak se ale ukazuje, vybrat si zrovna jí byla moje osudová chyba. Celý den se mi věší na krk a pořád by mě chtěla líbat, z čehož se mi trochu zvedá žaludek. Právě když mě za dnešek políbí naposledy, stojím velmi blízko umyvadla. Jakmile tedy odejde, rychle se k němu předkláním a začínám si vymývat pusu. Po chvíli mi dochází, že jsem se měl nejdříve rozhlédnout, protože se vedle mě ozývá hlasitý zvonivý smích, který může patřit jedinému člověku. Zvedám se od umyvadla a rukávem si pusu otírám. "Neřikej mi, že ses mnou nechal inspirovat." Probodnu ho očima. "Laskavě mě se sebou nesrovnávej. Já bych si nikdy s lidma nezahrával tak jako ty." Tázavě zvedne obočí a založí si ruce na hrudi. "Ale notak. Líbáš se s ní, celej den předvádíš šťastně zamilovanýho a pak tady hned co odejde provádíš očistu?" Sklopím hlavu. Má pravdu. "Nemusíš to dělat. Nikdo by se přece nikdy nedozvěděl, že si gay, kdyby se ti podařilo udržet to mimo školu. Což mimochodem neni tak těžký, pokud trochu zapracuješ na svym příšernym hereckym výkonu." Opět k němu vzhlédnu. "Přece se s ní nemůžu rozejít po pár hodinách vztahu." Usměje se a rozhodí rukama. "Tomuhle ty řikáš vztah? Prostě jí napíšeš, že to byla jenom taková hra." Při té představě se mi stáhne hrdlo a vyschne mi v krku. Představa, že bych tohle někomu udělal je pro mě nesnesitelná. "Jestli cheš, můžu to udělat za tebe." pokračuje. "Vážně? To by bylo super!" usměju se začnu lovit mobil z kapsy. "Jasně. Pokud ovšem přestaneš být uraženej a začneš se se mnou normálně bavit." S radostným "fajn" mu podám svůj mobil a on bezcitně zlomí srdce mojí vůbec první holce.
ČTEŠ
The longest dream of my life (CZ)
Roman pour AdolescentsJe večer 5. 2. 2075. Sedím na posteli celý v černém. V jedné ruce svírám fotografii, v druhé kapesník. Slzy se mi nekontrolovatelně valí z očí a hrdlo se mi stahuje neuvěřitelnou bolestí. Po několikáté se štípu do ruky, doufám, že je to jen sen a že...