Kik messenger 3 [Harry Styles]

9. Část + Poděkování

Stál tam Harry. Nic jsem neříkala, byla jsem potichu a sledovala jsem jeho oči, které se dívali na rohožku. ,,Happy family." Přečetl nápis a trochu se pousmál.

,,My se známe?" Řekla jsem trochu chladně. Z jeho úsměvu byl zase neutrální obličej a nadechl se. ,,Promiň, vím, že jsem se takhle neměl chovat." Řekl mi a já jsem zakroutila hlavou. Rozhodla jsem se být milá, vlastně horší to být už nemůže. ,,No, vlastně já jsem čekala že přijde opilý chlap, ale i to by možná bylo lepší než to divadlo."

,,Můžu dál?" Ignoroval absolutně to, co jsem řekla. Jen jsem pokrčila rameny a na patě jsem se otočila.

,,Nech mě to vysvětlit, s tvýma rodičema jsem už mluvil." Řekl a slovo rodičema tak nějak zvýraznil. Podívala jsem se na něj a začala jsem poslouchat. ,,Je to už asi měsíc, co jsem si myslel, že je Lia naživu. Prostě, že neumřela, jen jsem si to nedokázal vysvětlit. Na twitteru si změnila profilový obrázek a já viděl jeden tweet který přidala před dvěma měsíci, ale už tam není. Bylo možný, že mi někdo chce zamotat hlavu, nebo tak nějak. Potom jsem ale slyšel její smích, bylo to divný no. To ráno, co jste přišli jsem o ní měl divnej sen, kde proběhla naše první hádka a já jsem z toho byl prostě na nervy. Najednou se objevíš ty, vypadáš jak Nathalie a já měl co dělat abych tě doslova neposlal do prdele. Ale bylo toho na mě moc. Vím, že jsis takový setkání otce s dcerou nepředstavovala, ale já taky ne. Je mi to líto, Beau." Díval se na mě a já jsem nějak ztratila řeč. Dívala jsem se na něj a srovnávala jsem si v hlavě co vlastně řekl.

,,Takže teď už jsem tvoje dcera?" Řekla jsem se zvedlým obočím a on si povzdechl. ,,Našla jsem tvůj telefon, nevím jak se mi tam dostal, takže to je asi nějaký osud, takže bych ti měla odpustit."

On se jen zasmál a já jsem se na něj nechápavě podívala.  ,,Jsi úplně stejná jako ona."

,,Prý mám tvoje oči." Řekla jsem a trochu jsem se zasmála, když viděl můj úsměv taky se zasmál. ,,Jak se mi tam dostal ten telefon?" Řekla jsem nechápavě.

,,Mluvil jsem s tvýma rodičema, to jsem ti říkal ne? Volal jsem jim předevčírem, když jsem přijel. Nebyli nějak nadšení, ale souhlasili. Dal jsem jim ten telefon a oni ti ho dali do tý bundy, nebo kam." Řekl mi a já jsem kývla a opřela jsem se o sedačku. ,,A co mám teď jako dělat?" Řekla jsem a v tu chvíli mi zazvonil mobil a na obrazovce byl Isaac. Zamkla jsem obrazovku, aby zvuk nebyl slyšet a znova jsem se otočila na tátu.

,,Odpustíš mi?" Zeptal se mě. ,,Necháš mě zase v Sirotčinci?" Odpověděla jsem. ,,Ne." Zakroutil hlavou a díval se na mě. ,,Tak jo, odpouštím ti." Řekla jsem a on mě objal, já jsem ho také objala.

Takhle nějak jsem si to představovala, to shledání otce s dcerou, vlastně ne. Na víc tam bylo to, že zrovna přišli moji druhý rodiče. ,,Jak vidím, tak už jste v pořádku." Řekla máma a já jsem kývla.

Dva tátové co teď ? Bude to táta/H a táta/T. 

Ani jeden nevypadali naštvaně a já jsem se odtáhla od táty/H. ,,Mohla jsi nám říct, že jedeš přes polovinu světa." Řekla máma, která si s tátou/T sedala naproti nám. ,,Bála jsem se."  ,,Čeho?" ,,No, že to zakážete." Pokrčila jsem rameny a Harry se zasmál. ,,Já bych to třeba zakázal." ,,No, my taky." Řekli oba a já se trochu zasmála. ,,Ale k něčemu to dobrý bylo." Podívala jsem se na tátu/H s úsměvem.

Jenomže jsme si potom všichni začali povídat a většinou jsme si povídali o mně. Co jsem dělala a nedělala jako malá, jak zajímavé téma. A mě už to přestávalo bavit. ,,Hele, jsem ráda, že se bavíte mnou, ale je tu otázka, kterou si chceme položit všichni tady. Co bude teď?" DÍvala jsem se na všechny kolem. ,,Vlastně, my už odpověď víme." Řekla matka a já jsem se na ní tázavě koukala.