Who are you? I'm your found woman.

Strach

,,Víš co nám slíbili maminka s tatínkem?" hopsala Jennifer po obýváku Annie. ,,Nevím, copak?" zeptala se jí a snažila se neznít moc nervózně.

Byla na prášky už od doby co se to dozvěděla. Susan byla jedna z jejích nejlepších přítelkyň, hrozně chtěla jít za ní do nemocnice, ale chápala, že ta teď potřebuje hlavně aby byly holky v pořádku a to hodlala splnit.

,,Slíbili nám, že pojedeme na kola. Víš, že jsem ho dostala k narozeninám?" Annie se nejistě usmála, bála se, aby jejich rodiče mohli slib dodržet. ,,Vždyť jsem tam byla taky," sedla si k ní, Jessica jí vlezla klín a objala jí kolem krku, ráda ji objala zpět.

Susan se posadila na židli vedle postele, doufala, že to celé je jen zlý sen. ,,Děláš si srandu, že jo, prosím řekni mi, že to nemyslíš vážně," žadonila zoufale. ,,Omlouvám se, opravdu to nevím," byla poznat lítost v jeho hlase. ,,Jsem Susan, tvoje manželka,"  zlomil se jí hlas a nechala volný průchod slzám. ,,Manželka?" Nechápal, nic neřekla, jen přikývla a natáhla se by mu ukázala jeho prstýnek a potom i ten svůj, fascinovaně si je prohlížel.

,,Prosím vzpomeň si na mě, na nás, nemůžu přeci holkám říct, že si je jejich tatínek nepamatuje," plakala dál a on se tvářil ještě víc zmateně a provinile. ,,potřebují tě, já tě potřebuji, miluji tě, nemůžu o tebe přijít, o tebe už ne," byla zoufalá, nevěděla co má dělat.

Lucy, rudá vzteky, se otočila na patě, vzala za ruku Tobiase a táhla ho za sebou. Přemístila je zpět do rezervace a agresivně rozrazila dveře kde tušila, že budou ti dva.

Nespletla se, už s nimi mluvil Yannis, vypadal, že je chce odvést do kanceláře, do klidu a soukromí, nestihnul to.

,,Vy kreténi," pustila se do nich, kolegové jí šli z cesty. ,,můžete mi sakra vysvětlit co to mělo znamenat? Náš přítel je kvůli vám dvěma v nemocnici," ,,Nebyli jsme tam jen my, ale i on." Ukázal prstem na chlapce za ní. ,,Ale on něco dělal, to vy jste si jen povídali i když jsem tam došla já a to už tam Charlie ležel v bezvědomí a teď je v nemocnici jen kvůli vám dvěma," křičela pořád, vedoucí ji nechal, věděl že by nevyhrál. ,,Museli ho uvést do umělého spánku, zjistili, že má celkovou ztrátu paměti, nepoznal ani svoji vlastní manželku, neví, že má dvě malé dcery. K tomu má vážně poraněnou míchu, nejspíš nikdy nebude chodit, chápete vy dva tupci co to znamená?" místností to pohoršeně zašumělo. ,,Doufám, že Susan potkáte, ta vás zadupe do země, budete na místě mrtví," ,,Co by nám mohla jedna hysterická ženská udělat?" zeptal se arogantně první. ,,Ve chvíli kdy jde o její rodinu se schopna všeho a drak je oproti tomu nic a na tvém místě bych byla radši zticha protože, teď tady nejsem naštvaná jen já a zkus toto ještě někdy zopakovat," už se opravdu držela aby jim nevletěla do vlasů. ,,Takže nemůže mít ani vlastní názor? Možná je dobře, že je v nemocnici," odfrkl si druhý, to byla pro Lucy poslední kapka a praštila ho a významné podívala se na Yannise, který se mračil, jen přikývnul. ,,Vypadnete oba dva, tady jste skončili, náš kamarád tady už nikdy nebude, ani o nás kvůli vám neví. Svou bezohledností jste zničili jednu dobře fungující rodinu. Tady jste skončili,"  

,,Způsobili jste akorát problémy," souhlasil Yannis. ,,Ty ne!" ukázal na Tobiase.

Oba dva s nadávkami na ně, ale s arogantim výrazem odešli.

,,Nevím jak to funguje u nich doma, ale nevěřím, že by nemohl mít názor," ozval se někdo zezadu. ,,Samozřejmě, že má, vlastní názor," vyštěkla naštvaně. ,,a toto je fakt jediný co tě zajímá? Je ti úplně jedno jak na tom je? Zajímá tě jen jestli může mít názor?"