Když jsme koukali na hvězdy

72. - BENJAMIN

„Oh, darling, all of the city lights, never shine as bright as your eyes."
- James Arthur

„Ale no tak, kámo, nezešílel jsi? Vždyť spolu chodíte teprve něco přes dva roky! Ještě ti není ani 25, tohle je šílenost!"

Flinn chodí ze strany na stranu, chytá se za vlasy a hází po mně nechápavý pohledy.

„Já si naopak myslím, že to je skvělej nápad," opáčí Addy se širokým úsměvem.

Flinn ji probodne pohledem. „To vážně?! Nemáš bejt jako moje holka na mý straně?"

Flinn s Addy nedávno oslavili rok a půl ve vztahu a od tý doby se chovají ještě zamilovaněji než dřív. Furt se oblízají, při každý příležitosti se cicmají a culí se na sebe jako hrdličky, když si myslí, že je nikdo nevidí. Když jsem to Flinnovi předhodil, vysmál se mi s tím, že já jsem úplně stejnej.

Došlo mi, že má možná pravdu.

„Uklidni se, lásko," pokusí se ho Addy zklidnit, ale nijak zvlášť to nepomůže. „Chováš se jako blázen."

„Já? Já?!"

„Já vím, že to je narychlo, ale proč čekat, když víš, že to je to pravý?"

Zatímco Addy se na mě dívá s úsměvem širokým jako dálnice, Flinn se nepřestává mračit. „Je to prostě moc brzo, to mi nevymluvíš."

Vytáhnu si z kapsy od kalhot černou krabičku a otevřu ji. Vyndám z ní prstýnek, který mi dala máma. „Neexistuje žena, kterou bych si chtěl vzít raději, Flinne. Kayla je ta pravá, vím to."

„A to za pět let už pravá nebude? Proč si ji musíš brát tak brzo?"

„To je tak romantický," rozplývá se Addy. Vytrhne mi prstýnek z ruky a začne si ho zasněně prohlížet. „Taky bych takovej chtěla."

Flinn vytřeští oči, rychle ji ho sebere a vrátí mi ho. „Schovej ho, kámo, nebo nebudeš jedinej, co bude muset vlézt do chomoutu."

„Takže ty by sis mě jako nechtěl vzít?" ohradí se Addy a založí si ruce na prsou. Flinn k ní rychle přiskočí. „Ale jasně, že jo, lásko, ale ne tak brzo."

Chvíli se na něj mračí, než obličej zase uvolní. Usměje se na něj, obejme ho kolem krku a přitáhne si ho do polibku. „Máš štěstí, že já se taky ještě nechci vdávat."

Flinn se viditelně uvolní. „To jsem rád, zlato."

Když se začnou zase cicmat, odvrátím od nich zrak zpátky k prstenu.

„Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se vdala, víš?" prohodí Kayla, zatímco mě teplými prsty hladí na hrudi. „Addy už odmala snila o tom být nevěsta, oblékala panenky do svatebních šatů nebo si dělala závoje z šátků. Vždycky mi ale přišlo, jako by se víc než na manželství těšila právě na tu svatbu. Nikdy nemluvila o tom, jak se chce vdát za toho správného muže, jak s ním chce zestárnout a mít děti, ale jen o tom, jak bude krásná ve svatebních šatech s dlouhou vlečkou."

„Takže to ty nechceš?"

Vzhlédne ke mně. „Jasně, že chci," opáčí s úsměvem. „Každá holka se potají chce vdát, i když to spousta z nich nepřizná. Taky se chci vyparádit, taky chci mít šaty s dlouhou vlečkou a chci, aby mi Addy šla za družičku a měla na sobě rozkošný růžový šaty, ale nejvíc mi záleží na tom, abych si vzala toho, koho miluju."

Hladím ji ve vlasech, který se jí za celý večer zacuchaly. Tváře má zrůžovělé, rty napuchlé a přesto nikdy nebyla krásnější.

„Myslím, že se ti to jednou splní," šeptnu těsně než ji políbím.

O pár hodin později, které jsem strávil vleže na posteli vymýšlením perfektní žádosti o ruku, se zvednu a sbalím si věci na trénink. Hodím si hokejky a tašku do kufru a cestou na stadion poslouchám soundtracky z romantických filmů.

Už jsem ve filmech viděl spoustu žádostí o ruku a všechny byly nějakým způsobem speciální. Buď ten kluk nachystal romantickou večeři se svíčkama, nebo ji vzal do restaurace, kde ji před celou rodinou požádal, aby s ním strávila zbytek života. Všechny ty scény mi ale přišly tak přitažený za vlasy, až to bolelo.

Já ani vlastně nevím, jak by si Kayla přála být požádána. Co když má Flinn pravdu a jdu na to moc rychle?

Jakmile zaparkuju před stadionem, všimnu si jí, jak stojí v kožený bundě a svetru před vchodem. Zdraví se s klukama, kteří postupně vchází dovnitř.

Když si mě všimne, rozzáří se. Vystoupím z auta, popadnu svoje věci a zamířím jí vstříc. „Co tady děláš? Nechtěla jsi jít plavat?"

„Chtěla, ale říkal jsi, že tenhle trénink je poslední před tím velkým zápasem a já tě chtěla podpořit. Vím, že býváš nervózní."

Hledím do jejích velkých, krásných očí a nevidím v nich nic než lásku. „Takže tys radši mrzla před stadionem jen abys mi popřála hodně štěstí?"

Pokrčí rameny, jako by to nic nebylo. „A to je špatně?"

„Vezmi si mě."

Kayla vytřeští oči a aniž si to stihnu promyslet, už pouštím věci na zem, sahám pro tu krabičku, kterou sebou už pár týdnů nosím, vytáhnu ji z kapsy a klekám si na jedno koleno.

„Bene? Co to děláš?"

„Děsně dlouho jsem dumal nad tím, jak to udělat. Jak se mám zeptat holky, kterou miluju, aby se stala mojí ženou? A je na to vůbec nějakej správnej postup?"

„Bene, já-"

„Kaylo Jacobsová, miluju tě tak dlouho, že už si ani nepamatuju, jakej život bez tebe je. A jsem si zatraceně jistej, že ten pocit ani znát nechci. Chci ti být oporou po celej zbytek života, chci s tebou sdílet všechny dobrý i špatný momenty, a prostě chci, abych já byl ten pravej, pro kterýho si oblíkneš úchvatný bílý šaty s dlouhou vlečkou. Chci být tvůj manžel, Kaylo."

Z očí jí tečou slzy a já se najednou začnu bát, jestli jsem to na ni nevybalil moc najednou. Co když se teď se mnou rozejde, protože jsem ji požádal o ruku jako totální idiot před stadionem, když mi za pár minut začíná trénink?

Nadechnu se, abych se jí omluvil, když mě předběhne. „Ty si mě chceš vzít za ženu? Jako doopravdy?"

„Nic jinýho nechci."

Hledí na mě s vykulenýma očima, když se usměje. Tak, jak to umí jen ona. „Já taky ne."

„Cože?"

„Je to šílený, Bene, ale taky si tě chci vzít."

Zamrkám, abych se ujistil, že se mi to jen nezdálo.

„Chceš?"

„Jo, do háje, chci si tě vzít!"

Vyskočím ze země, otočím se s ní kolem dokola a políbím ji. Až když ji položím zpátky na zem a nasadím jí prstýnek, si uvědomím, že kolem nás všichni tleskají. Rozhlédnu se po svých spoluhráčích, kteří se doširoka culí a tleskají stejně vzrušeně jako fanoušci, kteří jsou svědky našeho vítězství.

A já se cítím stejně.

Vyhrál jsem.