1.

194 15 1
                                    

Otevřely se dveře a v nich stála Samanta s nasraným výrazem na tváři.
„Další dva mrtví od nás” pronesla a posadila se naproti mně.
„To už není nikdo schopný zabít alespoň pár lidí z jeho gangu?!” řekla jsem skrz zaťaté zuby a protřela si spánky abych se trochu uklidnila.

Tom, ted jestli se tak jmenuje vede ten nejlepší gang tohoto města a já ten druhý. Víme o sobě jen jména, protože se oba skrýváme, navíc nezná mé pravé jméno. Jmenuji se Tori, ale ostatní gangy včetně Toma si myslí že jsem muž. Muž jménem Mike.

„Řekni všem lidem od nás, ať se v osm sejdou v zasedačce. Všichni!” pronesla jsem naštvaně.
Sam se okamžitě zvedla a šla všechno zařídit. Když se za ní dveře zabouchly, zvedla jsem se z postele a šla se podívat z okna. Dnes venku pršelo a je zataženo, takže jsou všichni až na pár výjimek zalezlí doma.

„Jak mám sakra toho kreténa svrhnout?”
Tak tuhle otázku jsem si kladla už sakra dlouho. Štve mě, že naše gangy jsou proti sobě už dlouhou dobu, a i přes to se oba našich gangů držíme.

„Všechno zařízeno, v osm budou všichni v zasedačce” pronesla Sam, která mi opět bez klepání vtrhla do pokoje.
„Díky Sam, teď můžeš jít. A řekni někomu, aby jednoho z těch lidí od Toma vzali do sklepení. Za deset minut jsem tam”
„Dobře, jdu tam” pronesla poslední větu a zase odešla.

Dveře se opět zabouchly a já si prohrábla své dlouhé černé vlasy. Zvedla jsem se a došla ke stolu, kde ležela složka se jménem kluka kterého chytli. Je od Toma, takže se bude velmi hodit.

Když jsem dorazila do sklepení, stáli tam sva mí bodyguardi a drželi toho kluka. Jmenuje se Coul. Hlavu měl sklopenou k zemi a ani si nevšiml mého příchodu.
„Svažte ho k židli” pronesla jsem chladně a on zvedl hlavu.
Oči a delší vlasy obyčejně hnědé barvy. Vypadá tak svatě až se mi z toho chce zvracet. Ještě než ho moji lidé chytli, zabil jednoho člověka od nás.

Zatímco ho moji muži vázali k židli se na mě nechápavě díval.
„Kdo ji? Mikeova děvka?” Pronesl výsměšně Coul.
Já se na něj jen chladně usmála a vlepila mi facku. Hned jak se vzpamatoval se na mě hnusně zamračil.
„Být tebou držím hubu nebo tě teď a tady odstřelím” řekla jsem a šla ke stolu kde byly vyrovnané nože, jehly a pistole.

„Kdo jsi?”
Zeptal se a já jeho otázku naprosto ignorovala. Vzala jsem sadu jehel a šla zpět k němu.
„Kdo jsi”
Zeptal se znovu a já se rozhodla mu odpovědět.
„Mike, těší mě Coule”
Usmála jsem se na něj co nejchladněji a on na mě vyvalil oči, ale hned to zamaskoval.
„Nedělej ze mě debila”
Pronesl a nevěřícně se na mě koukal. Ignorovala jsem ho a s kamennou tváří si před něj stoupla.

„Teď si vyber Coule. Buď to dneska půjde po dobrém nebo po zlém. Řekni mi co chci vědět a možná tě i pustím”
Pronesu klidným hlasem a koukám mu skrz oči až do duše.
„Kde je Tom?”
Zeptala jsem se a čekala na jeho odpověď. On mou otázku ale naprosto ignoroval.
„Ptám se znovu, kde je Tom?”

„Neřeknu ti to”
Zasyčí na mě a já se zasměju. Je vážně vtipný. Na nic nečekám a zapíchnu mu jehlu do nohy. Konkrétně do kolena tak, že řve bolestí.
„Mluv”
Pronesu netrpělivě a on zakývá hlavou že ne, tak přitlačím.
„Jo bože budu mluvit! Hlavně to ze mě kurva vytáhni!”
Zavříská na mě a já jehlu pomalu, ale bolestivě tahám ven aby si tu bolest pamatoval.
Bylo to lehčí než jsem si myslela, zbabělec.
„Takže, kde je Tom?”

It's Just a Game Right? | Tom Kaulitz Kde žijí příběhy. Začni objevovat