Snamione: Ve středu moci

Moudrý klobouk 14

„Už ji vidím," vydechla nadšeně Hermiona, zatímco hleděla Severusovi přes rameno a pozorovala vlastní dceru, jak v doprovodu spolužáků chvátala ke Třem košťatům. Slabé zacinkání oznámilo příchod nových hostů a tichá hospůdka záhy ožila. Teddy Black Hermioně pokynul na pozdrav, ale vydal se společně s ostatními studenty hledat volný stůl – pouze Lily s bujnou hřívou se s přáteli urychleně rozloučila a vykročila ke stolu svých rodičů.

Severus seděl zády do místnosti, aby nepoutal přílišnou pozornost, přesto i Hermiona cítila zvědavé pohledu studentů i dospělých kouzelníků.

Lily přicupitala s širokým úsměvem, jako prvního objala otce zezadu kolem ramen a vtiskla mu pusu na spánek. Severusova ruka jemně zachytila dceřinu, Hermionin pohled však padl na obdivně zírající studenty Bradavic. Samotný Snape se objevil mezi nimi a Lily si jej směla privilegovaně přivlastnit. K matce se vrhla ihned poté a k Hermionině radosti si k ní i přisedla.

„Nevadí tvým přátelům, že jsi je opustila?" zeptala se konverzačně Hermiona – Severus v reakci na to protočil oči.

„Věděli, že tady budete." Pokrčila rameny a jala se nápojového lístku. „To je skvělé, že jste tady a já sem taky můžu," zamumlala spokojeně, zatímco ukázala otci položku, kterou chtěla objednat – Severus poslal líným pohybem hůlky žádost k baru.

„Tví spolužáci už mohou do hostince?" zeptal se podezíravě Severus, přestože minimálně o Teddym věděl, že mohl.

„Jsou v posledním ročníku." Uculila se dívka zamilovaně, když pohledem vyhledala mladého kouzelníka s modrými vlasy. I Hermiona musela uznat, že Teddy Black podědil to nejlepší po matce i otci. „Nevím, co bez nich budu dělat příští rok."

„Určitě nejsou v Bradavicích jedinými studenty," odfrkl Severus, jenž stále nedokázal Teddyho Blacka skousnout. Hermiona střelila po muži varovný pohled – dnes potřebovali mít Lily dobře naladěnou, aby jim řekla vše o Regiem.

„Jsou to mí přátelé, tati. Rozumím si s nimi lépe než s ostatními, máme stejný smysl pro humor, stejný cíl..."

„Dostudovat? Dobrý cíl," odfrkl kousavě muž, přes jehož paži mířil ke stolu máslový ležák. Ten naštěstí upoutal Lily více než Teddy, tudíž se mohl Severus na okamžik uvolnit.

„Haha. Moc vtipné," vydechla dívka a po vzoru otce protočila oči. Hermiona pobaveně sledovala, jak se ve tváři dcery, kterou podědila po ní, odrážely rysy otce.

„Zlato, jsi v kontaktu taky s Regiem?" odvážila se zeptat Hermiona.

„Ale jo, vídáme se u snídaně a večeře, někdy se mi ho podaří zastihnout i na hradě, ale mám před NKÚ hodně předmětů, takže svůj volný čas trávím v knihovně nebo ve věži."

„Lily, víš, jaký Regie je... Vezmi ho o víkendu třeba ven."

„Není mimino," sykl Severus.

„Mami, ale já se na něj nevykašlala! Každý den za ním alespoň jednou jdu, ptám se ho na školu, na kamarády ze zmijozelu.... Když někam jdu se svou partou, snažím se ho brát s sebou. Teddy si s ním jde také vždy popovídat, když ho potká – oni všichni," pokynula ke vzdálenému stolku, kdy se bavila skupinka mladých kouzelníků, „ho přijali nejlépe, jak dovedli. Patří mezi nás."

„Ale?"

„Regie si myslí, že vás zklamal, když se nedostal do Nebelvíru." Hermiona zachytila pohledem kouzelníkův rozechvělý nádech.

„To je naprostá hloupost," zareagoval jako první Severus, jehož černé oči dceru probodávaly. „Já jsem byl ve zmijozelu, má matka tam byla, její rodina po celá staletí... Všichni jsme počítali s touto variantou." Hermiona němě přikyvovala, přestože sama viděla syna v Nebelvíru či Havraspáru, v krajním případě v Mrzimoru. Na Zmijozel Regie neměl náturu, ať již to byl syn kohokoliv.

„I učitelé z toho byli při rozřazování v šoku."

„Proč?" neudržela se Hermiona.

„Tohle vím od Křiklana," ztišila hlas a naklonila se k rodičům blíže, „z jeho večírku. Brumbál," Severus se napjal a Hermiona jemně přitiskla nohu k jeho, „prý zanechal nějaký dopis, kde uvedl, že ty jsi byl, tati, největším omylem Moudrého klobouku. Dle všeho měl Moudrý klobouk přihlédnout k tvému původu, ale zapomněl na zbytek. Takže je celá škola skálopevně přesvědčená, že jsi měl správně nastoupit do Nebelvíru." Muž vyklenul obočí. „Nikdo však nevěří, že by se Moudrý klobouk spletl dvakrát ve stejné rodině, proto jsou všichni ohledně Regieho obezřetní – navíc jeho výbuchy magie tomu nepřidávají."

„Co je to za pitomost?"

„Tati, jen ti říkám, co jsem dostala z Křiklana po dvou punčích. Nechtěl o tom mluvit, ale byla jsem přesvědčivá." Ušklíbla se vychytrale. „Stejně jako jsem zjistila, že jsi odmítl Delphini."

„Do toho ti nic není, holčičko," zarazil dívku otec, avšak Lily byla vůči otcovu vlivu imunní.

„Je, Delphini je Teddyho sestra." Ohrnula horní ret. „Nicméně by tě mohlo zajímat, že ji někdo cvičí v obraně."

„Potter?" vyhrkl Severus, svoji pozornost však nyní věnoval Hermioně, která pouze pokrčila rameny.

„Ne," vydechla s povýšenou hravostí dívka, „ten určitě ne."

„Tak kdo?"

„Už jako malou jsi mě učil, že informace jsou nejcennějším platidlem."

„Co za to?" Hermioa nevěřícně sledovala výměnu slov mezi otcem a dcerou. Lily se usmívala, ve tváři byla něžná jako anděl, ale černé oči po otci bez bázně odhalovaly, že jestli byl někdo v jejich rodině připraven vstoupit do Zmijozelu, byla to ona.

„Budeš docházet za Regiem do Bradavic, abys mu pomohl s hůlkou." Severus zamračeně přikývl. Chlapec zřejmě pojal otcovu nabídku za hotovou věc. „Chci, abys mě začal cvičit."

„Zbláznila ses? Je ti patnáct!"

„Lily, nepotřebuješ to," mírnila otcova slova Hermiona. „Nic ti nehrozí. A kdyby se náhodou někdy něco objevilo, tak jsem tady já a táta – a přes něj nikdy nikdo neprojde."

„Já vím, že ne," pronesla zvonivým hláskem, „ale chtěla bych být jako ty, tati." Nevinný pohled tentokrát otce neobměkčil.

„Nebudu tě trénovat."

„Nechceš vědět, co dělá Delphini?" Pohybovala se na příliš tenkém ledě s obratností patrona...

„Mohl bych," Severus na okamžik stiskl rty, jak bojoval sám se sebou, „tě dobře připravit k NKÚ z obrany proti černé magii."

„Přijímám." Usrkla z máslového ležáku.

„A teď tvá informace."

„Někdo z ministerstva."