It's Just a Game Right? | Tom Kaulitz

4.

Oba držíme své nože a vražedně pozorujeme jeden druhého. Když se mě opět zeptá kdo jsem, hodím po něm nůž, ale on se mu vyhne. Tím pádem se zapíchl do zdi. Na nic nečeká a hodí po mně ten jeho. Stihla jsem se uhnout, ale bez škrábance na rameni jsem nevyvázla. Krvácí mi rameno, ale to neznamená že tu hru s ním vzdám.                                               
,,Měla by ses už nechat odstřelit zlato. Tyhle hry mě nebaví”             
pronese Tom znuděně a zamračí se na mě.
,,Klidně tě toho utrpení zbavím jestli chceš. Tome”             
řeknu a podívám se na nůž co jsem zrovna vytáhla z kapsy.

On je ale taky dobře trénovaný a zná spoustu pohybů, takže než po něm stihnu nůž hodit, hází po mně dva jeho. Jednomu se vyhne ale druhý mě zasáhne do stehna.                       
,,To byla velká chyba Tome”               
pronesu chladně. Teď začne teprve ten pravý boj. Vytáhnu ze svého stehna jeho nůž a ten mu okamžitě mrsknu k hlavě. Na poslední chvíli se vyhne a já se na něj vrhnu. Několikrát mu vrazím pěstí a on mi to oplácí. Díky jeho síle padám k zemi. Popadám další nůž a říznu ho s ním do nohy. Skloní se nade mě a pokusí se mi opět vrazit pěstí. Ráně jsem se ale hladce vyhla. Mám nápad!
,,Dost, dost, vzdávám se”                                        pronesu herecky a on se postaví s pistolí v ruce, kterou na mě míří.                             
,,Kdo kurva jsi?”                                                     zeptá se znovu a já se jen sladce usměju.                                                                                           ,,Mikeova holka”                                                   odpovím mu lží a on se na mě překvapeně podívá. Hned na to mi přikáže ať ho za ním zavedu, nebo mě odpráskne. Přikývnu a jdu s ním do kuchyně, kde leží mrtvá těla mnoha jeho lidí. Všimnu si Samanty a Jamese a rychle na ně kývnu ať zmizí. Jakmile tak učiní, tahám z rukávu malý ale velmi ostrý nožík. 

Když nedává pozor, kopnu ho do kolen a on se sesune k zemi. vystřelí po mně a kulka mě zasáhne do ramena, které začne krvácet. Na nic nečekám a říznu ho do hrudi. V tom se objeví jeho bodyguardi a já se otočím abych mohla utéct. Díky tréninkům se stihnu vyhnout oboum mužům a jednomu z nich který mě chytl, jsem píchla nůž do ruky. Když mě pustil, přiběhnou ke mně mí muži ale to už Tom s ostatními míří pryč. 
„Konec!”
Křikla jsem na mé muže, kteří se řítili za Tomem. Všichni poslechli a otočili se na mě.
„Všichni dneska v devět v zasedačce. A dneska jste si vedli dobře!”
Zakřičela jsem na všechny a odblokovala kancelář i pokoj. Zavolám úklidovou službu do kuchyně na na zahradu, aby odklidili těla. Mezitím se já vydám do kanceláře.

Usednu do křesla a zavolám doktora aby mi vytáhl kulku z ramene. Tak je po půl hodině pryč a já začnu přemýšlet o Tomovi a jeho gangu. Když jsme proti sobě bojovali, nic ho nepřekvapilo. Každý můj pohyb a úmysl bral jako samozřejmost. Nikdy ho nic nevyděsilo. Když jsem ho řízla do hrudi a nohy, pořád měn na tváři kamennou masku.