It's Just a Game Right? | Tom Kaulitz

6.

„Tori přemýšlej, má to smysl. Jsi dokonalá, tvá postava, té neodolá nikdo”
řekla Sam a já se zarazila.
„Jasně, kdo by odolal jizvám”
zavrčím a otočím se k nim zády. Nesnáším když mi takhle někdo připomíná minulost.
„No tak Tori, víš jak jsem to myslela”
„Tak tam pošleme tebe”
otočím se a mrknu na ni. Ale oba dva se rozesmějou.
„Za prvé Sam je moje, takže zapomeň a za druhé, nemůžeme tam poslat někoho jiného. Nikdo není tak chytrý aby se neprokecl”
pronese James a já se nad tím zamyslím. Kdyby se nějaká holka prokecla, mučili by ji dokud by neřekla nové informace a potom by ji zabili.

„Jenže je tu problém. Nesnáším když na mě někdo sahá. I když se mě někdo jen nechtěně dotkne, mám chuť mu zlomit ruce”
povzdechnu si a posadím se do křesla.
„Nemusel by na tebe sahat. Jasně že by k tomu asi došlo, ale bylo by to přes šaty. To by ti tolik nevadilo ne?”
zeptá se James zvýdavě a já si odfrknu.
„Ne. Přes šaty to tolik nevadí, ale jestli bude bez ruky až pod ně zajede, tak já za to nemůžu”
když to dopovím, začnou se smát a já se k nim přidám. Někdy mi připadá, že jsme jen my tři. Žádné gangy, žádné mučení, žádné útoky, žádné zabíjení, prostě jen my tři a pár dalších lidí se kterými si rozumím.
„Tak já jdu někomu zavolat aby ti zařídil ty paruky”
řekne James a já na něj kývnu, že může jít. Když vyjde ze dveří, podívám se na Sam.
„Takže jsi jeho jo?”
zeptám se s úšklebkem a ona na mě vrhne pohled abych držela hubu. Zasměju se tomu a ona odejde s tím, že mi jde sehnat nějaké čočky a šaty. Já tedy zůstanu opět sama jen se svými myšlenkami.

Nechápu že jsem na to kývla. Ztrácet čas s takovým idiotem jako je on je zbytečný. Místo toho bych mohla dělat zajímavější věci. Už teď se za to nesnáším.
Musím to vyhnat z hlavy. Zamířím do pokoje, kde si obléknu černé Nike kraťasy a tričko stejné barvy i značky. Na nohy si nasadím bílé tenisky a přes rameno si hodím ručník. Nakonec vezmu lahev s vodou a zamířím do místnosti kde trénuju jenom já. Sem tam si tu místnost půjčí Sam nebo James.

Otevřu dveře a nadechnu se čerstvéhi vzduchu, který tu je vždy, protože jsou otevřená okna nebo zapnutá klimatizace.
Ručník hodím do rohu a lahev na žíněnku. Vytáhnu boxovací rukavice a zamířím k boxovacímu pytli. Udeřím do pytle poprvé a všechno ze mě začne opadávat. Začnu do něj bušit ještě víc než kdy jindy a konečně cítím pocit úlevy.