Po jídle se vydáme pryč z té drahé restaurace. Bill mě furt drží za ruku a furt se usmívá. Před restaurací stojí auto . Nasedneme. Opět řídí Paul. Bill sedí semnou v zadu. Hladí mě po ruce. Je to až moc sladký. Až mě to možná vadí.
Jako mám ho ráda ale furt mě sakra unesl !!
Dojedeme před barák a vystoupíme. Po té zaměříme do svých pokojů. Kde se naložím do vany .
Nějakou chvilku jsem se koupala. Dobře asi hodinu jsem tam strávila. Hned po té jsem si vysušila vlasy a odličila se. Převlekla do pyžama. A vyšla z koupelny . Zalehnu do postele a zapnu telku . Chvilku koukám na nějaký seriál. Najednou mi začnou padat víčka. Vypnu telku a jdu spát. Upřímně usnu rychle.
♡♡♡
Vzbudí mě křik ale tentokrát to není telka . Jde to z Billova kanceláře? Asi kancelář vylezu z postele a vyjdu ze dveří. No fakt . Někdo řve o pomoc. Pak slyším asi Billa a po něm šičí aby zmlk . Ale jaksi mu to nejde slyším pak několik ran a pak střelnou ránu. Jako by mě někdo přikoval nohy k podlaze . Nemůžu se hýbat. Prostě to nejde . Najednou je ticho. Bill si něco zamumlá a po té slyším kroky . Kurva Rebeko Utíkej!! Ne já prostě jáko bych zapomněla chodit!
Najednou někdo zatáhne za kliku . Polil mě studený pot. Na sucho polknu . Bill otevře je celí od krve . Když si mě všimne naváže semnou oční kontakt. V očích mu hraje zlost a nevina .
B-Rebby ja-
R-prosimtě jen nic neříkej prosím.
Konečně jsem zase mohla chodit rychle jsem doběhla do pokoje a zamcela se . Od kdy je tu zámek. No nic .
Sednu na postel a schoulím se do klubíčka a začnu brečet. Co když mě zabije . Najednou uslyším. Praskání podlahy . A po té že někdo tahá za kliku . Ale logicky to nejde mám zamčené.
B-Rebby otevři!
Křikne Bill a tím spustí další mojí vlnu slz . Snažím se dělat že spím ale přes můj vzlikot to jaksi nejde .
B-Rebby kurva otevři ty posrany dveře!! Hned!
Řekne a začne mlátit do dveří. Jednou do nich i kopne .Div je nerozbyl .
Bojím se a hodně nedokážu se ani hýbat. I kdybych mu chtěla otevřít a to nechci. Nezvednu se .
Po chvilce buchot na dveří přestane a já si oddychnu. Uslyším jak se něco svezlo po dveří . A pak jen hlasitý vzdych .
B-rebby já nechtěl jsem aby jsi to musela slyšet. Tobě bych nikdy neublížil. Věřmi. Nebo mi nevěř je mi to jedno .
Řekne a začne se mu lámat hlas. Počkat on brečí. Mám pocit že si myslí že spím ale má smůlu nespím. Vážně by mi nikdy neublížil? Nehraje třeba na city? Přeci jen je to vrah . Ahg.
Po nějaké chvilce usnu . I když to bylo velice těžké. Furt slyším ten řev toho mladíka. Jak prosím o pomoc . To stím nikdo nic neudělá. To je jako tady normální? Nebo co ? Jako nepočítala jsem stím že když půjdu jeden den do klubu že se prostě objevím u mafiana který je tak blbej že zabije člověka u sebe v pokoji a mysli si že to kurva neusliším!?..
