"Super, to byl zase den." Potichu jsem povzdechla.. Po tom co jsem přišla domů, hodila jsem s aktovkou do rohu, zašla do kuchyně a začala vymýšlet, co si dneska uvařím k obědu. Na vymýšlení nemám moc času, protože mi píše šéf, že se mnou počítá za půl hodiny za barem. "A sakra, já jsem zapomněla!" Dnešek snad už nemůže být horší..
Sotva otevřu dveře už na mě volá Kiara z poza baru "Hej Elizabeth, kde proboha lítáš?" S úsměvem na tváři odpovím, Taky tě ráda vidím, Ki." Projdu kolem do šatny a začnu se převlékat, když v tom uslyším zvláštní hlas. Ptá se mě, kdo jsem. "To nic, to mám z toho že jsem už tři dny nespala." Mávla jsem nad tím rukou. Ale tím to nebylo..
Dojdu za bar a zeptám se Kiary co je potřeba udělat. Poprosí mě abych ji vystřídala za barem, že dneska už má otravných lidí plný zuby, a že ona půjde vynášet jídla z kuchyně. Nemám s tím problém, tak se postavím za bar a začnu pracovat na objednávkách. "Hele Ki podí.... Kde je Ki? Co ty tady děláš?" Tohle je Marcus. Je to pravdu debil, na všechny si akorát stěžuje, říká o nás jaký jsme neschopní, jak nic neděláme pořádně. Přitom on je ten jediný který absolutně nic nedělá. Teda kromě keců. Ty mu jdou úplně bravurně. "Ahoj Marcusi, dneska máš dobou náladu, co se stalo? Ki šla vynášet jídla, tak jsem to vzala za ni. Ještě něco?" Setřu ho s širokým úsměvem na tváři..
Z práce jsem vypadla až někdy kolem jedné ráno, domů jsem dorazila asi po půl druhé. Šla jsem do svého pokoje potichu, abych nevzbudila spolubydlící. Koukla jsem do kuchyně, kde bylo uklizeno. "To je zlatíčko" pomyslela jsem si, když jsem viděla že za mě uklidila jídlo co jsem nechala vytažené.. Po špičkách jsem tedy došla do svého pokoje, potichu zavřela dveře, a hlasitě s sebou flákla na postel.
