Objetivá

7.

Seděla jsem v pokoji a zase někdo do něho vešel. Neviděla jsem kdo. Seděla jsem zády k osobě.

,,Obleč si kalhoty, za chvíli pro tebe přijdu"zazněl jeho hlas. Byl to kluk s copánky.

Měla jsem na sobě jenom velké tričko. Neochotně jsem si z kufru vzala tepláky a oblékla si je. Nevím kde jdu, mám docela strach.

Za chvíli se on vrátil do pokoje. Popadl mě za ruku a někam mě táhl. ,,Kam mě to bereš?"zeptala jsem se ho odhodlaně. ,,To se za chvíli dozvíš. Jen ti říkám, že se nemusíš bát"odpověděl mi. Nemusím se bát? To se mu jednoduše řekne.

Objevili jsme se v obýváku. Aspoň myslím. Byl tam Bill. Ten se ani na mě nepodíval. To po tom co se stalo mezi námi mě bude ignorovat? Možná to děla aby si jeho bratr něco nedomyslel.

V obýváku stal kluk s blond vlasy a vedle něho holka se zrzavými vlasy. Šel ji v očích vidět strach. Mě momentálně taky. Mám strach. Nevím co se bude dít.

Najednou jsem slyšela někoho přicházet.

,,Nech mě! Pusť mě!"slyšela jsem dost povědomí hlas. Všimla jsem si kluka s dlouhými hnědými vlasy.

Táhl za sebou... Katrin!?

To si děláte srandu. Už ani nevím co si myslet.

,,Tome kdo je ta kočička vedle tebe?"poukázal na mě blonďák. ,,Stefanie. Nám ji její táta prodal"řekne mu Tom.

Podívám se na Katrin. Tečou ji slzy po obličeji. Nevydržím to a rozeběhnu se k ni. Potřebuju ji obejmout.

,,Co se stalo?"zeptám se ji. Není schopna slova. Silně ji obejmu.

,,Kurva! Řekne mi už konečně někdo co se tu děje? A proč tu je moje kamarádka?"rupnou mi už nervy. Ať se teď stane cokoliv. Je mi to jedno. Teda pokud by se nic nestalo Katrin.

,,My jsme mafiáni. Potřebujeme holky na naši potřebu. Tebe nám prodal tvůj táta"ukázal na mě Tom. Konečně aspoň vím jeho jméno. ,,Katrin unesl Georg a Darin šla dobrovolně s Gustavem. Samozřejmě nevěděla že už s nim bude pořád"vysvětli všechno Tom. Takže já jsem holka na potřebu pro Toma? Neeee. To nechci! Katrin bude s Georgem dlouhovlasým klukem a ta zrzka Darin s blonďákem Gustavem a Bill bude mít koho?

Stokrát radši bych byla někde jinde než tady vězněná. Nechci být vězněna, ale nic s tím nemůžu udělat.

,,Dostaneme se někdy ven?"zeptám se. ,,Někdy vás vezmeme možná na nějakou akci, ale hlavně to nesmíte nějak pokazit nebo říct, že jsme vás unesli nebo vás pak zabijeme a to by jste asi nechtěli"pohrozil nám Tom. To bych vážně nechtěla. Z tohoto kluka jde opravdu strach. ,,A teď nám řeknete jestli to platí, že jak někam s námi půjdete tak neřeknete ani slovo"podívá se hlavně na mě. Ani jedna z holek nic neřekneme.

,,Kurva! Řekni něco!"přistoupí ke mě Tom a zatahá mě silně za vlasy. Bolí to. Vystrašeně mu odpovím, že nikdy nic neřeknu. Opravdu bych to neudělala. Pak by mě zabil a to nechci. Ostatní holky ze strachu svým pánům taky řekli to co já.

,,Hodná holka"pustí mě. Konečně. Bolelo to.